Lovosická 775 P9  190 00   M 607660843            centrotherm@seznam.cz

PROFESSIONAL HEATING

 Vývoj otopných soustav   Tvorba projektových podkladů    Projektujeme vytápění správně ?       Projekt uspoří víc než zateplení ?    Orientační ceny

=CRA=CENTROTHERM a SPOLEČNOST PRO TECHNIKU PROSTŘEDÍ odborná sekce 12 - projektování a inženýrská činnost, doporučují TERMOhydraulické řešení otopných soustav a sítí.           Vliv hydraulické stability na funkci otop. soustav.

 Z čeho vznikla hodnota Kv ?       Panelové domy - renovace       Náprava funkce otop.soustav       Termostatické ventily jinak         Návratnost investic

 TERMO-hydraulické řešení sítí   Nová otopná tělesa Slant/Fin   Stáhněte si otopové křivky    Levné projekty vytápění   Převody a pomůcky         HOME

 

Vytápění - projektování - vývoj - výzkum

 Aktivní úspory tepla termohydraulickým řešením pro 21. století
 XV. díl - Vliv hydraulického vyvažování a hydraulické stability na funkci otopných soustav  (do seriálu na TZB-info se nevešlo)
 J.V.Ráž, Dis.

 Obr.1 Vliv hydraulické stability na průtoky teplonosné látky. U statických soustav jsou ve výpočtovém stavu
 poměrné změny průtoků v závislosti na tlaku stejné, proto lze statické soustavy hydraulicky vyvažovat, 
 ale u soustav dynamických to neplatí, protože průtoky jsou dále závislé na řídicí teplotě a musí být řešena
 navíc i stabilita termická.

 

 Staronové vědomosti
 V roce 2008 se začalo znovu přednášet o hydraulické stabilitě a reagovat na funkční nedostatky dynamických soustav "hydraulickou teorií", která se zrodila
 přibližně v roce 1983. Rodinných domečků se netýkala, ale významně ovlivňovala funkci otopných soustav vícepodlažních panelových budov. Zasáhla i do vývoje
 regulační techniky a na jejím základě se začaly vyrábět stabilizační regulační prvky. Podívejme se společně jaký vliv na funkci vytápění hydraulická stabilita
 vertikálního a horizontálního pásma má, abychom lépe poznali vliv daleko větší. Větší vliv má  v dynamických soustavách stabilita termická, ale o tom až později.

 Hydraulická stabilita vertikálního pásma
 Soustavy vícepodlažních budov ovlivňovala proto, že
 stoupací větve (dokonce podle předpisů ! ) pracovaly
 pouze s gravitačním vztlakem. "Hydraulická teorie"
 tenkrát dospěla k názoru, že tlak čerpadla má pokrýt
 tlakovou ztrátu ležatých rozvodů a zasahovat svým
 účinkem do nejníže položeného tělesa.
 Naše stoupačka ST1 na obr.1, byla tedy navrhována
 na tlakovou ztrátu cca
 8 x 2,8 x (977,68 - 965,07) = 282,46 mm v.sl., což je
 2770 Pa. Hydraulické teorii to vyšlo jednoduše proto,
 že jak teploty vody (90/70°C), tak celkový gravitační
 vztlak 2770 Pa považovala za konstantní, i když dnes
 z výpočtu vidíme,že hodnoty gravitačních vztlaků GU
 jsou v v jednotlivých podlažích různé a jejich součet
 na patě stoupací větve činí pouze 2159,40 Pa.
 Ale to byl jen menší omyl hydraulické teorie. Tím
 velkým omylem bylo, že "zapomněla" na proměnné
 teploty vody v průběhu otopné sezóny a při vnější
 teplotě +12°C už nečinil celkový gravitační vztlak
 2159,40 Pa (natož pak 2770), ale pouhých 474,34 Pa.
 Je přirozené, že s takovými parametry nemohla
 stoupačka řádně fungovat, ale málokdy nefungovala
 vůbec.Měla totiž rezervu 2770 - 2159,4 = 610,6 Pa
 a k tomu ještě "letní" gravitační vztlak 474,34 Pa,
 takže pracovala s diferenčním tlakem 1084,94 Pa.
 Hodnota 1084,94 přitom činila 39% projektovaného
 tlaku a s tím ještě mohla otopná tělesa předávat do
 místnosti více než polovinu svého výkonu.

 Ale nevěřili byste, jak"hydraulické myšlení" reagovalo.
 Místo, aby se zamyslelo nad chybami vlastních
 výpočtů, rozpoutalo diskusi a přinutilo stavaře, aby
 snížili koeficient prostupu tepla stropu. Ti poslechli a
 lépe izolovali stropy panelových domů. Následkem
 toho vyšla topenářům menší tepelná ztráta, navrhli
 proto menší tělesa a opět "byla zima".
 A celá tato "stropní humoreska" trvala dobrých pět let,
 protože "hydraulické myšlení" je nepoučitelné a
 celou dobu tvrdilo, že vytápění projektuje dobře.
 Tato slova musela být vyřčena, protože i dnes je
 tomu tak a"hydraulické myšlení" je opět přesvědčeno,
 že "projektuje dobře". Opět se snaží řešit problémy
 vytápění pouze hydraulickými metodami a to i přesto,
 že otopné soustavy jsou termické. Dovedete si
 představit, kolik úprava stropů v ČR stála ?

 Dnešní otopné soustavy jsou dynamické a jsou
 vybaveny radiátorovými armaturami s řádově  vyšším
 hydraulickým odporem, než tomu bylo dříve. TRV
 průměrně pracují s tlakovou ztrátou cca 8 kPa, což
 samo o sobě vyvolává potřebu diferenčního tlaku na
 patě stoupací větve v hodnotě, ve které se již změny
 gravitačního vztlaku v průběhu otopné sezóny
 projevují jen málo. Diferenční tlak 10 kPa na patě
 zobrazené stoupačky je 4,6 krát vyšší než gravitační
 vztlak při vnější výpočtové teplotě te = -12°C a to je
 dostatečný tlak k tomu, aby nejvýše položeným
 kritickým tělesem proudilo při te = +12°C ještě celých
 90% vody, s výkonem tělesa kolem 99%.
 Zvolíme-li tedy tlak na patě stoupačky cca 5x vyšší
 než je její maximální gravitační vztlak, nemusíme se
 "problémem hydraulické stability vertikálního pásma"
 

 vůbec zabývat a důležité je jen to, abychom takto zvoleným tlakem překonali hydraulický odpor radiátorových armatur nejzatíženějšího tělesa s největším výkonem.
 Hydraulická teorie zde opět hledá příčiny nedostatků tam kde nejsou a řeší nepodstatný problém, zatímco skutečná příčina nedostatků zůstává neřešena.
 Všimněte si, že zatímco v místnosti -100- potřebujeme k zajištění výkonu 1000 W průtok 43,98 kg/h, v místnosti -800- už požadovaný průtok činí 71,23 kg/h. Je to
 proto,že otopná tělesa musejí pracovat se shodnou střední teplotou vody, aby účinnost kvalitativní regulace byla u všech těles stejná a otopná soustava tím pádem
 mohla pracovat ekonomicky, s plnou účinností regulačních procesů, tj. i s návratovou teplotou tz = 70°C. Nedostatečné vytápění u nejvýše položených těles není
 tedy "problémem hydraulické stability vertikálního pásma", ale průtoku a s ním spojeného
přenosu tepla. Kdyby průtok tělesem -800- činil 43,98 kg/h, byla by 
 vstupní teplota vody do tělesa ještě nižší než 85,09°C a nemohla by být při takovém průtoku dodržena ani střední teplota tělesa, ani jeho tepelný výkon a nakonec
 ani součtová návratová teplota vody 70°C, potřebná pro zajištění účinnosti kvalitativní regulace bez opakovaných zátopových stavů.

 Přenosem tepla jsou v dynamických soustavách aktivována teplotní čidla a vliv jimi ovládaného zdvihu kuželky regulačních prvků je tak velký, že překoná jakékoliv
 hydraulické poměry, které hydraulickými výpočty stanovíme a na armaturách nastavíme. Nebudeme-li řešit
vliv aktivace teplotních čidel na hydraulické poměry
 v dynamických soustavách, nebudeme tyto hydraulické poměry nikdy schopni stabilizovat. "Odborné" přednášky na téma "hydraulická stabilita dynamických 
 otopných soustav" naše představy rozhodně nezklamaly. Jdou přesně ve šlépějích "hydraulického myšlení", zabývajícího se neexistujícími "problémy" a neřešícího
 problémy skutečné, zkrátka je to stejné jako s těmi "stropy" a podobných problémů, které "hydraulicky" nikdy vyřešit nepůjdou, je ve vytápění opravdu ještě mnoho. 
 (Tuto poznámku beru se vší odpovědností na sebe - Ráž). Nestabilita funkce dynamických soustav není způsobena hydraulickými příčinami, ale neřešením 
 termohydraulické podstaty vytápění.

 Hydraulická stabilita horizontálního  pásma
 Na modelovém výpočtu v levé části obr.1 jsou uvedeny průtoky v okruzích těles při te = -12°C a te = +12°C a při diferenčním tlaku 50% a 200%. Když si uvědomíme,
 že při správné vstupní teplotě vody do tělesa a průtoku 17,5% má soustava stále ještě tepelný výkon 50%, pak z porovnání průtoků jasně vidíme, že současné
 problémy funkce dynamických soustav v "hydraulické stabilitě", řešené klasicky počítanými hydraulickými odpory nespočívají, protože
závislost výkonu otopných
 těles na průtoku je přeceňována a existují místnosti, kde průtok třeba jen 20% nevyvolá pokles vnitřní teploty ani o 1°C. "Hydraulické" zajištění hydraulické stability 
 pomocí hydraulických výpočtů řešením problémů vytápění není, protože v dynamických soustavách se průtoky hydraulickými výpočty neřídí a existuje fenomén,
 ovlivňující funkci dynamických soustav daleko výrazněji. Ještě dříve než vysvětlíme nutnost termického vyvážení, ukažme si důvod, proč u statických soustav 
 hydraulické vyvážení stačí a statické soustavy na něj "poslušně reagují".







































 



 
 Termická stabilita otopných soustav
 
Průtoky v dynamických soustavách jsou řízeny teplotou. Průtoky budou tedy stabilní pouze tehdy, když budou stabilní řídicí teploty a k tomu nepomohou žádné
 hydraulické metody, ani prostředky. Ke stabilizaci hydraulických poměrů a průtoků vede pouze termická stabilita, zajištěná
termickým vyvážením dynamických
 soustav. Teorie "hydraulické stability a hydraulického vyvažování" s termickými vlivy vůbec nepracuje a proto je stabilizace průtoků "hydraulickou teorií" neřešitelná.
 Vědělo se to již dávno, proto bylo termohydraulické řešení oboru vytápění vyvíjeno. Vědělo se i to, že největším problémem dynamických soustav je zkratování 
 okruhů, které může  vést dokonce až k záporným "úsporám tepla" a soustavy proto musejí být termicky vyváženy.
 Zdá se vám nemožné, aby celá desetiletí na chybnou úvahu o možnosti aplikací hydraulických vyvažovacích metod na dynamické soustavy nikdo nepřišel ?
 Ale ano, je to stejně dobře možné, jako celá staletí přetrvávající tvrzení, že "Země je placatá". Když prof. H. Esdorn a A.Ritter v řešení dynamických otopných
 soustav (ne vlastní vinou) neuspěli, přišel přítel R.Petitjean (pozn.: Robert byl skutečně můj dobrý přítel) s náhradním řešením, ale jako "elektrikář" si neuvědomil,
 že podobnost obou oborů pro dynamické otopné soustavy platit nemůže a nebude, protože v dynamické otopné soustavě nebude působit jen napětí a odpor, ale
 navíc ještě fyzikálně nezávislá TEPLOTA.

 Termické vyvážení řešené termohydraulickým projektem, je naším jediným reálným prostředkem, jak správnou a ekonomickou funkci dynamických soustav vyřešit.
 Naštěstí se nejedná o nákladné demontáže a montáže, ale vše se řeší jen jiným seřízením regulační techniky. Termická stabilita přitom současně řeší i problémy
 s hlukem a hlavně ekonomiku vytápění s maximální účinností regulačních procesů - a to jak na straně spotřebitelů, tak na straně dodavatelů tepla.

 K čemu vlastně slouží stabilita funkce otopných soustav 
 Musíme odpovědět i na tuto zdánlivě "zbytečnou" otázku, protože požadavky zakotvené v legislativě tradičně vycházejí především z "hydraulického pojetí oboru",
 které se bohužel nemýlilo jen v gravitačních vztlacích, ve stropech panelových budov, ve stanovení aktivační teploty vzduchu, ve způsobech vyvažování vertikálního
 a horizontálního pásma, v navrhování akčních prvků regulace, v doporučených způsobech provozu otopných soustav a v mnoha dalších důležitých koncepčních 
 rozhodnutích. To je i důvod, proč se =CRA= příliš nezúčastňuje "topenářských konferencí". Neúčast neznamená neúctu k druhým, kterých si naopak pro jejich
 pracovitost a erudici vážíme. Pouze litujeme, že celá jejich snaha je mnohdy anulována právě tím, že téměř výhradně vychází z "hydraulického myšlení", které  
 se ve zcela zásadních poznatcích oboru vytápění historicky mýlilo již nesčíslněkrát.Přednášené informace jsou pak často chybné a jak vidno, "hydraulické 
 myšlení" to (přesně po vzoru "stropní humoresky") opět nemůže pochopit.
 Dnes je přesvědčeno, že požadavky na stabilizaci vycházejí z potřeby zajištění lokální funkce vytápění na prahu spotřebitelů tepla a opět se mýlí.V tomto příspěvku
 jsme ukázali, že ani nejpřesnější hydraulické vyvážení nemusí nedostatky odstranit, protože problém je v teplotách a v distribuovaném množství teplonosné látky
 a v praxi vyvažujeme průtoky nesprávné. Současně říkáme, že vliv samotného průtoku na tepelný výkon soustavy je tak malý, že i při průtoku pouhých 17% může
 mít otopné těleso ještě stále výkon 50% a tento výkon nemusí za určitých podmínek v místnosti vyvolat pokles teploty ani o 1°C. Požadavek na správné průtoky
 teplonosné látky v otopných soustavách a sítích, má zcela jiný a mnohem hlubší význam.Nesprávné průtoky jsou doslova destrukční pro veškeré regulační procesy,
 které jsou jediným prostředkem k dosažení úspor tepla.
 Existují dva závažné důvody, proč lpíme na stabilizaci funkčních parametrů otopných soustav.
 1)    Eliminace zkratových průtoků teplonosné látky (ale pak musí legislativa vyřešit problém, o kterém se ještě ani nezmínila a který zkratové průtoky způsobuje).
 2)    Zajištění ekonomiky vytápění a efektivní funkce kombinovaných regulačních procesů (a o této důležité podmínce se též legislativa ještě ani nezmínila).
 Stabilitu funkce otopných soustav potřebujeme jako nástroj pro dosažení úspor tepla v otopných systémech jako v celcích, nikoliv jen v úrovni otopných těles
 u spotřebitelů.
 Hydraulické prostředky mohou vést k úsporám čerpací práce, k řešení otázek hydrauliky, ale k úsporám tepla nikoliv. Hydraulické prostředky mohou stabilizovat
 jen pomocnou veličinu a proto jsou pro obor vytápění nedostatečné. Pouhé "hydraulické zkušenosti" a hydraulické výpočty jsou také naprosto nedostatečné k tomu,
 aby na jejich základě mohla být sestavována jakákoliv "pravidla pro navrhování a provoz otopných zařízení", protože "hydraulické vědomosti a teorie" chování 
 otopných soustav fyzikálně nepopisují. V některých případech je pak rozvíjení "hydraulických teorií" doslova medvědí službou, jako například v případě hydraulického
 vyvažování. V ČR bylo se značnými náklady tisíce otopných soustav a tepelných sítí hydraulicky vyváženo na průtoky určené klasickými hydraulickými výpočty,
 které fyzikálně neodpovídají požadovanému přenosu tepla a provedením hydraulického vyvážení byly tyto chybné průtoky v soustavách a sítích stabilizovány.
 Otopné soustavy a sítě tím ztratily poslední zbytky schopnosti, samoregulačními procesy reagovat na lokální nedostatky. Potlačení "samoregulačních tendencí"
 otopných soustav by bylo v pořádku, kdyby stabilizované průtoky byly správné, - ale to by tyto průtoky nesměly být určeny "čistě hydraulicky".
 Masivní propagace "hydraulických metod a prostředků" je nerozumnou glorifikací pouhé pomocné veličiny, při neřešení hlavního smyslu a účelu vytápění - a to je 
 stav, který nás celostátně stojí obrovské finanční prostředky i úspory tepla a správnou funkci vytápění přitom nezajišťuje. "Hydraulické myšlení" se v minulosti
 mýlilo v oboru vytápění již tolikrát, že právě v oboru pracujícím s teplem, je na čase předřadit hydraulice předponu "termo".
 
 Termohydraulika má dnes k dispozici prostředky pro stabilizaci všech pracovních parametrů otopných soustav a proto může funkci i úspory tepla řešit ve všech 
 souvislostech. Může okamžitě a celoplošně zajistit jak správnou funkci, tak ekonomiku vytápění. Jestliže dnešní dosahované úspory tepla činí 12,5% při 40%
 působících tepelných zisků, pak současná regulační technika pracuje s účinností pouhých 31% - a z toho ještě  cca 25% připadá na "uživatelské omezování
 úrovně vytápění a vypínání otopných těles". Jenže regulační technika byla vyvíjena, vyráběna a instalována proto, aby ušetřila celých 100% z tepelných zisků, tedy
 40%  potřeby tepla na vytápění.  Těchto úspor můžeme regulační technikou skutečně běžně dosahovat,  opustíme-li "čistě hydraulické myšlení".  Hydraulické 
 vyvažování si klade za cíl dosažení hydraulické stability, ale úspěšnost obojího je v dynamických otopných soustavách dosažitelná jen termickým vyvážením, 
 které je výsledkem termohydraulického řešení.

 Hydraulická stabilita v soustavách s lokálně regulovaným (proměnným) průtokem
 Ve výše uvedeném příspěvku je popsáno řešení hydraulické stability hodnotou diferenčního tlaku na počátku rozvodné sítě, při nominálních (lokálně neregulovaných)
 průtocích otopnými tělesy s tím, že lokální regulace bude zajištěna termickým vyvážením. Bez řešení termického vyvážení totiž nemůžeme zjistit minima a maxima
 průtoků (tj. hodnoty Gk min, Gk a Gk1), které v soustavě při lokální regulaci průtoků nastanou a proto jsou teoretické přednášky o "řešení hydraulické stability 
 v soustavách s proměnným průtokem" do značné míry nesmyslné. Pro posouzení jakýchkoliv provozních stavů soustavy musíme například nejdříve vědět, že
 minimální průtok bude třeba 20 kg h-1, nominální průtok Gk = 92,81 kg h-1 a maximální průtok Gk1 = 148,50 kg h-1 a určení těchto hodnot je bez řešení termické
 stability nemožné, protože průtoky jsou lokálně regulovány na základě fyzikálně nezávislé veličiny, nebo náhody (buď teplotou prostoru, nebo ručním zásahem).
 Bez řešení termického vyvážení a termické stability, totiž známe pouze průtoky nominální (a ještě nekorigované, takže chybné), ale mezní průtoky nikoliv.
 Nemůžeme je odvodit ani z mezních požadavků na tepelný výkon spotřebičů tepla, protože při různých součtových průtocích potrubní sítí jsou vstupní teploty 
 teplonosné látky do jednotlivých spotřebičů různé a cílem hydraulické stability ve vytápění není zajištění průtoků, ale požadovaných tepelných výkonů. Dokud si
 odborníci budou tyto dvě zcela různé věci ve svém "hydraulickém myšlení" neustále plést, zřejmě nebudou mít v oboru vytápění nikdy jasno.
 "Řešení hydraulické stability v soustavách s proměnným průtokem" hydraulickými výpočty a prostředky, je tedy dalším z nesčetného množství omylů hydraulického
 myšlení.
Pro řešení "hydraulické stability" otopných soustav s lokálně regulovaným průtokem, musíme totiž nejdříve znát průtoky, kterými je určena úroveň řídicí
 veličiny regulačního procesu. Je-li řídicí veličinou lokálně regulovaného spotřebiče například teplota vytápěného prostoru, pak se podmínky "hydraulického vyvážení"
 musejí vztahovat k průtoku, který zajistí přenos tepla od tepelného zdroje k tomuto spotřebiči. Musíme tedy znát korigovaný průtok "Gk", který může být třeba
 třikrát větší, než průtok "G", určený výpočtem při klasickém projektování (viz 117,30 kg h-1 místo 32,17 kg h-1 v příkladu, uvedeném
zde). Korigované průtoky 
 "Gk" lze ovšem určit pouze projektem termohydraulickým a nikoliv klasickým projektem "hydraulickým". Jestliže nám tedy prodavači regulační techniky v roce 2009
 přednášejí o vyvažování něčeho, co neznají a co nedovedou určit, pak tímto nehorázným bludem opět klamou odbornou veřejnost, jako téměř vždy. 
 Jistě to nedělají záměrně, dělají to jen z nevědomosti, protože si tvrdošíjně pletou "vodovody s otopnými soustavami", "vyvážení klasických průtoků s vyvážením
 otopných soustav" a "regulaci průtoků s regulací vytápění". Místo, aby prodávali, vystupují v roli "špičkových odborníků, určujících trendy vývoje oboru" a pořádajících
 teoretické přednášky o jeho "správném řešení". K tomu všemu lze jen s úsměvem dodat -
CO NEUMÍME SPOČÍTAT,TOMU NEROZUMÍME.
 Bude-li někdy čas, tak si takové výpočty ukážeme, ale pro příznivce termohydrauliky patrně již vyplynuly z našeho příspěvku
o kvantitativní regulaci  (např.VZT)
 a také z důkazů o tom, že v oboru vytápění
regulace průtoků žádnou fyzikálně žádoucí výkonovou regulací (například otopných těles) není. Do té doby s úsměvem
 navrhujeme změnit názvosloví. Hydraulické vyvažování a hydraulickou stabilitu nechme vodovodům a ve vytápění mluvme o tepelné stabilitě a tepelném vyvážení.
 Až "hydraulické myšlení" pochopí, o co ve vytápění vlastně jde, budeme si všichni lépe rozumět a konečně ušetříme teplo při správné funkci otopných soustav, bez
 klamání veřejnosti za účelem osobní prestiže nebo komerčních zisků, bez degradace vývoje oboru a bez falešného sebeklamu hydraulických názorů.
 
 
Ještě dodatek k úsporám tepla
 Do hodnocení energetické náročnosti budov a spotřeby energie na vytápění podle ČSN EN ISO 13790, ČSN EN ISO 14683, ČSN 730540-4, ČSN EN 12831,
 vyhlášky 291-2001 Sb. a dalších, konečně pronikly tepelné zisky, na které mají dynamické soustavy s regulační technikou reagovat odpovídajícími úsporami tepla,
 tj. průměrně cca 40% celoroční spotřeby tepla na vytápění. Ale klasicky (pouze hydraulicky) projektované soustavy vykazují průměrné úspory jen cca 12% (a to
 ještě při umělém snižování vnitřní teploty uživatelem). Klasicky projektovaná otopná soustava tak nemůže garantovat, že bude dosaženo spotřeby tepla (a paliva),
 uvedené v energetickém štítku budovy. Takovou garanci může poskytnout jen soustava seřízená termohydraulicky.
 

 Závěr:
Vyvažování otopných soustav a sítí musí být prováděno na průtoky, odpovídající požadovanému přenosu tepla při
            dodržení shodné střední teploty ve všech bodech. Tyto podmínky klasické projektování nesplňuje a hydraulické
            vyvažování klasicky projektovaných soustav je proto chybné. Každá dynamická otopná soustava musí být navíc 
            vyvážena termicky, což je zajištěno buď termohydraulickým projektem, nebo dodatečným termohydraulickým
            seřízením soustavy.
            
 Všem, kteří podstatu vytápění chápou, držíme palce, děkujeme za pozornost a budeme nadále poskytovat podporu.


 Podklady
 Superdim ATHG - modelové výpočty.

 Hydraulická stabilita

 Správnou a úspornou funkci dynamických soustav zajišťuje termická stabilita.

 Obr.2 Vliv hydraulické stability na průtoky v jednotlivých podlažích
          u statických otopných soustav.
U dynamických otopných
          soustav jsou průtoky v každém vyznačeném bodě dále závislé
          na vlivu řídicí teploty a tento vliv je řádově větší, než vliv
          projektovaných hydraulických poměrů. U dynamických soustav
          je proto"hydraulické vyvažování" pro zajištění správné funkce
          naprosto nepostačující a musejí být vyváženy i termicky.

 Na obr.2 je v horizontálním směru vyznačen vliv hydraulické stability vertikálního pásma
 na průtoky otopnými tělesy v jednotlivých podlažích.
 Na vertikální ose jsou poměrné průtoky v závislosti na hodnotě vstupního diferenčního
 tlaku do stoupačky, tj. na hydraulické stabilitě horizontálního pásma soustavy.
 Stoupací větev byla projektována a seřízení radiátorových armatur bylo určeno pro
 výpočtový stav soustavy 90/70/20/-12°C (červená vodorovná přímka s G = 100%).
 Červená křivka pod touto přímkou značí průtoky v jednotlivých podlažích, které nastanou
 na počátku a na konci otopného období, tj. při parametrech 50,03/43,50/20/+12°C.

 Všimněte si, že ani při velké změně vstupního tlaku do stoupačky (Hdif = 50 až 200%)
 se obraz poměrných změn průtoků v jednotlivých podlažích téměř nezměnil.

 Průtoky v jednotlivých podlažích jsou totiž u statických soustav závislé jen na
 hydraulických poměrech (tj. na jediné proměnné) a proto je lze vyjádřit jen jedním bodem.
 Statické soustavy jsou tedy "hydraulické", lze je "hydraulicky vyvažovat" a očekávat od
 "hydraulického vyvažování" dosažení cíle.

 Průtoky v jednotlivých podlažích u dynamických soustav jsou však závislé na dvou
 proměnných (na hydraulických poměrech a na řídicí teplotě, která má na průtoky
 řádově větší vliv než hydraulické poměry) a proto to již v jednotlivých podlažích nejsou
 jen body. V závislosti na druhé proměnné (řídicí teplotě) je lze u dynamických soustav
 zjednodušeně
vyjádřit úsečkami.

 "Hydraulické myšlení", bez jakéhokoliv přemýšlení, převzalo zkušenost ze statických
 soustav a aplikovalo ji na soustavy dynamické. Hydraulicky vyvážilo tisíce dynamických
 otopných soustav a to bez ohledu na skutečnost, že hydraulickým vyvážením nebyl
 v žádné dynamické soustavě
z vyznačených úseček zajištěn ani jediný bod.  Nebyl
 dokonce zajištěn ani výchozí bod kvantitativní regulace v základním výpočtovém stavu
 dynamických soustav, protože tlakové ztráty v tomto bodě nebyly přiřazeny k hodnotě
 hydraulicky nezávislé řídicí teploty a "vážení hydraulikové" by možná měli vrátit peníze.
 Asi by měli přestat mást veřejnost "odbornými přednáškami", tvořit legislativu a vůbec 
 škodit oboru vytápění svým "vodovodním"chápáním jeho podstaty.
 Dynamické otopné soustavy jsou tedy po provedeném "hydraulickém vyvážení" nadále
 funkčně nevyvážené, což je podstatný problém. Od funkčně nevyvážených soustav
 nemůžeme očekávat správnou funkci ani před zateplením budov, ani po termických
 korekcích parametrů teplonosné látky pro budovy zateplené. Správná a ekonomická
 funkce dynamických soustav v obou stavech zateplení objektů nutně potřebuje termické
 vyvážení a termickou stabilitu. To je důvod, proč v projektech =CRA= byla v rámci
 osazení regulační techniky podle zákona 406/2000 Sb., řešena termická stabilita.
 Není třeba snad ani připomínat, že v důsledku termického nevyvážení vnitřních otopných
 soustav (a chybných nekorigovaných průtoků) je nesprávné i "hydraulické vyvážení"
 vnějších tepelných sítí. Termické vyvážení lze provést správným nastavením armatur.

 Hdif = 20 kPa = 200%

 Hdif = 10 kPa = 100%

 Hdif = 5 kPa = 50%

 u hydronicky vyvážené stoupačky.

 Termohydraulika napravuje omyly hydraulického myšlení.