CENTROTHERM=CRA=PROJEKTY VYTÁPĚNÍ

Správné rozdělení distribučního množství topné vody k jednotlivým otopným tělesům není důležité pouze pro zajištění tepelné pohody v dané konkrétní místnosti,
ale je jednou z nejdůležitějších podmínek správné funkce otopné soustavy jako celku. Mají-li být všichni uživatelé soustavy uspokojeni v oprávněných nárocích na
zásobování teplem, NESMÍ BÝT V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ OTOPNÁ SOUSTAVA ZKRATOVÁNA. Platí to v plné míře i pro dodavatele tepla, protože při každém
zkratovém průtoku pro něho nastávají dva problémy současně. Zaprvé se vystavuje kritice za nedotápění koncových bodů za zkraty a zadruhé se mu z každého
zkratu navrací část vyrobeného tepla zpět, bez využití k vytápění, což výrobu tepla prodražuje.
Jenže klasický způsob projektování a provozování dynamických otopných soustav k vytváření zkratových průtoků přímo vybízí. Jak vidíme na obr.1, omezení
maximálního zdvihu kuželky TRV zkratovým průtokům nezabránilo a výrobce TRV jiný prostředek k dispozici nemá.
Při čtení tohoto našeho příspěvku jste jediní, kteří vidí přímý důkaz toho, že manipulace s termostatickými hlavicemi (nebo omezené vytápění v sousedním bytě)
je totéž, jako kdybyste dali lidem do ruky hasák, aby pracně vyprojektované, pracně seřízené a pracně vyvážené otopné soustavy zcela rozregulovali, se všemi
negativními důsledky pro funkci i ekonomiku vytápění a zlikvidovali navíc i energii, vloženou do výroby a instalace regulační techniky, která pak není schopna
vrátit astronomické náklady vložené do její výroby, formou adekvátních úspor tepla z tepelných zisků. Jste jediní, kteří vidí, že naše obecně vžité představy
o vlivu hydraulické stability na funkci otopných soustav, platí pro soustavy statické, ale pro dynamické má výrazně převažující vliv termická stabilita a termické
vyvážení, které jsou dány nastavením termostatických hlavic. Chceme-li šetřit teplo regulačními procesy (a jiné prostředky k úsporám tepla nemáme), pak musíme
přesně vědět, jaké množství teplonosné látky máme čerpat a jak toto množství máme lokálně regulovat. Vztahy mezi řídicími a řízenými veličinami nemohou být
přitom náhodné, jak je tomu při klasickém projektování a provozování dnešních dynamických soustav.
Pokud vám někdo řekne, že "nastavení termostatických hlavic závisí na teplotě místnosti volené uživatelem" , nebo že "termohydraulický výpočet soustavy je
zbytečnou vědou, která nemá na funkci soustavy podstatný vliv" už budete vědět, že s vámi mluví člověk, který princip fungování dynamické soustavy nechápe.

Budete vědět, že termické vyvážení znamená přiřazení tlakových ztrát k řídicím teplotám a že nastavení termostatických hlavic závisí na:
1)   Aktivační teplotě vzduchu "tv" vytápěné místnosti, která však nemůže být volena vyhláškou č.152, ani uživatelem, protože musí přesně odpovídat požadavkům
       na projektovanou tepelnou pohodu v konkrétních místnostech a zajišťovat termické vyvážení soustavy v koncových bodech,na kterém závisí jak správná
       funkce soustavy, tak ekonomika vytápění formou úspor tepla z tepelných zisků.
2)   Lokální teplotě přívodní vody "tp", ovlivňující kondukčním ohřevem tepelnou dilataci teplotních čidel integrovaných hlavic. Protože hodnota "tp" závisí na průměru
       potrubí i na rychlosti proudění vody, je na těchto hodnotách závislé i nastavení hlavice.
3)   Lokální teplotě zpětné vody "tz", protože z rozdílu "tp - tz" jsou počítány fyzikálně správné korigované průtoky vody "Gk".
4)   Na korigovaném průtoku vody "Gk", protože při něm je v místnosti dosaženo teploty vzduchu "tv", která je aktivační teplotou pro tepelnou dilataci teplotních
       čidel a tato dilatace určuje zpětně zase zdvih kuželky TRV, na kterém závisí průtok.
5)   Lokálním diferenčním tlaku "Ho", který na prahu konkrétního otopného tělesa ovlivňuje nastavení druhé regulace (u TRV s předregulací), nebo proporcionální
       pásmo XP (a tedy přímo i nastavení hlavic) u TRV bez předregulace. U TRV s předregulací je pak nastavením hlavic udržen zdvih kuželek, ke kterému se
       vztahuje výrobcem deklarované nastavení předregulace pro požadovanou hodnotu Kv.

Budete vědět, že nastavení hlavic TRV má důsledky, dalece přesahující eventuální problém lokálního uživatele otopné soustavy. Na obr.1 je fyzikálně správný
korigovaný průtok stoupačkou Gk = 789,56 kg/h při tlakové ztrátě stoupačky Dp = Ho = 8,5 kPa. Avšak při plném otevření hlavic (nebo poklesne-li teplota vlivem
omezeného vytápění v sousedních bytech z hodnoty "tv" na hodnotu "tv1") bude touto stoupačkou proudit 1372,14 kg/h, při stejné tlakové ztrátě (!), takže
většina regulátorů diferenčního tlaku vlastně "nic nepozná", nebo není schopna plně udržet projektované podmínky.
Mohou-li v dynamické otopné soustavě nastat při stejné tlakové ztrátě dva diametrálně odlišné průtoky, pak se tato soustava hydraulickými
prostředky vyvážit NEDÁ. Celé klasické (hydraulické) projektování a klasické vyvažování, založené na hydraulických principech, pak investorovi
negarantuje, že v reálném provozu nastanou projektované parametry díla.
To ovšem může znamenat velký problém pro funkci i pro stabilitu celé rozvodné sítě. Když pro demonstraci myšlenky vše zjednodušíme, tak si můžeme představit
rozvodnou síť s deseti objekty, z nichž každý má deset podobných stoupaček a původně projektované oběhové množství topné vody na počátku sítě
10 x 10 x 789,56 = 78956 kg/h, zatímco vnitřní otopné soustavy objektů by měly při své stejné tlakové ztrátě průtok 10 x 10 x 1372,14 = 137214 kg/h.
Z teorie hydraulického vyvažování vyplývá, že změna diferenčního tlaku na počátku rozvodné sítě se projeví jednotně u všech připojených objektů, ve kterých se
úměrně změní průtok. Jenže tato "jednotnost a úměrnost" při manipulacích s termostatickými hlavicemi nebo při omezování vytápění v sousedních bytech
zachována NENÍ a proto dojde k vážné destabilizaci funkčních parametrů celé rozvodné sítě. Teorie hydraulického vyvažování totiž připouští změny hydraulických
poměrů na počátku sítě, ale pro její platnost nesmí být manipulováno s hodnotami hydraulických poměrů v koncových bodech, jak se to děje na prahu otopných
těles při uživatelských manipulacích, doporučovaných prodejci regulační techniky a dokonce i odborníky !
Destabilizovaná rozvodná síť pak nemůže zajistit ani správné zásobování odběratelů teplem, ani ekonomickou výrobu a distribuci tepla bez zkratových průtoků.
Není třeba připomínat, že správnou funkci a úspornost vytápění mohou zajistit jen soustavy a sítě stabilizované. Rozdíl mezi klasickou a dynamickou soustavou
je pak v tom, že klasické soustavě stačila pouhá hydraulická stabilita, ale u dynamické soustavy musí být navíc zajištěna i termická stabilita a jste první,
kteří takový důkaz vidí. Jestliže se tedy dynamické otopné soustavy chovají hlavně podle vlivu fyzikální veličiny (teploty), který při projektování vůbec neřešíme,
pak nemá smysl na seminářích a konferencích dále předstírat, že "vytápění rozumíme, že je nám dávno všechno jasné a že máme energii pod kontrolou".
Existoval jeden velmi moudrý člověk a skutečný odborník (Stanislav Machač), který s oblibou říkal, že "VE VYTÁPĚNÍ JSOU POLOVIČNÍ VĚDOMOSTI
NEBEZPEČNĚJŠÍ, NEŽ DOKONALÁ NEZNALOST".

"Že jsme zapomněli vysvětlit, jaký je vztah mezi nastavením termostatických hlavic a okny, případně druhem jejich zasklení" ? Nezapomněli. Aktivační teplota
vzduchu, která ovlivňuje nastavení termostatických hlavic, je funkcí váženého průměru vnitřních povrchových teplot stavebních konstrukcí obklopujících vytápěnou
místnost a požadované výsledné teploty v této místnosti (ti°C dle ČSN 06 0210). Transparentní (průsvitné) stavební konstrukce mají většinou výrazně nižší
povrchovou teplotu a proto místnosti s větším počtem oken (nebo obecně s větším poměrem prosklených ploch) vyžadují při stejné výsledné teplotě (například
ti = 20°C) vyšší teplotu vzduchu "tv", kterou jsou teplotní čidla aktivována a která v dynamických soustavách řídi průtoky teplonosné látky. Pokud se v hodnotě
aktivační teploty spleteme o 1°C, může mít otopná soustava o 480% (ano, nejde o chybu) jiné tlakové ztráty než z klasického výpočtu předpokládáme a proto
byla dojemně úsměvná snaha legislativy, ve vyhlášce č.152 stanovit tuto teplotu podle počtu ochlazovaných stěn, bez přihlédnutí k jejich tepelně technickým
vlastnostem, počtu oken, ke konkrétní stavební dispozici dané místnosti, k teplotám v sousedních místnostech a k mnoha dalším vlivům.Jde o typickou ukázku,
jak sama legislativa potřebuje mít k dispozici termohydraulický výpočtový model, aby se mohla zdržet "úsměvných doporučení a rozhodnutí". V oboru vytápění
prostě existuje mnoho oblastí, které žádnými direktivami řešit nelze a mohou být řešeny jen konkrétními technickými výpočty. Vždy jsme našim odborníkům
nabízeli spolupráci a tato nabídka je tím aktuálnější, čím více se termohydraulické řešení oboru vytápění vzdaluje "hydraulickému myšlení".

Nastavení hlavic je důležitější než hydraulické výpočty, protože určující termickou stabilitou řídí hydraulickou stabilitu soustav i rozvodných sítí
Vidíme, že nastavení termostatických hlavic, ovlivňuje chování dynamických otopných soustav (a tím i jejich ekonomiku a funkci) podstatně více, než vlastní
hydraulické výpočty tlakových ztrát potrubí a armatur, na které se omezuje klasické řešení oboru vytápění. V dynamických soustavách jsou průtoky řízeny
termicky a neřešení tohoto fenoménu znamená neřešení základního funkčního principu vytápění v současných otopných zařízeních. Vliv provozního seřízení
termostatických hlavic není lokální záležitostí uživatele bytu, ale promítá se do vnějších rozvodných sítí, do směšovacích poměrů i do seřízení všech prvků
zdrojů tepla.
Předložili jsme vám výsledky, "které ještě nikdy nikdo neviděl", abyste mohli být první, kdo si tyto důležité souvislosti uvědomí. Výrobci regulační techniky
svou jedinou možnost (konstrukční omezení maximálního zdvihu kuželky) již vyčerpali. Nyní vše závisí už jen na projektování oboru vytápění a jde přitom
o víc, než o lokální problém v bytě. Na Internetu se lze přesvědčit, že jde doslova o zachování systémů CZT s udržitelnými cenami výroby a distribuce tepelné
energie tak, aby se spotřebitelé neodpojovali. Internet je přeplněný nabídkami nejrůznějších služeb a poradenských činností údajně směřujících k zajištění
tepelné pohody i k úsporám tepla a přitom existují "výsledky, které ještě nikdo neviděl", takže nabízeným službám chybí jakýkoliv podklad, aby mohly svá
tvrzení opřít o nějaký fyzikální základ. V oboru vytápění jsou bohužel důležitá rozhodnutí o projektování nebo o provozu otopných soustav až příliš často činěna
bez jakýchkoliv důkazů nebo fyzikálních podkladů, pouze na základě ničím nepodložených osobních názorů a mýtů. Termohydraulika je připravena organizacím,
podnikatelským subjektům i jednotlivcům příslušné informace poskytnout. Zájemci se mohou případně zúčastnit i odborných schůzek.

Informace, které jsme zde uvedli, v dynamických otopných soustavách platí obecně a dosažení správné funkce s plným využitím tepelných zisků k úsporám tepla,
vyžaduje jejich respektování, včetně změny klasického projektování na termohydraulické. Dynamické otopné soustavy (narozdíl od statických soustav) vyžadují
termické vyvážení, které klasické (hydraulické) projektování oboru vytápění neřeší. Termické vyvážení a s ním i správnou funkci a ekonomiku vytápění,
lze zajistit u všech soustav (samozřejmě i stávajících) velmi jednoduše, protože spočívá pouze v jiném seřízení  stávající regulační techniky. S přibývajícím stavem
zateplování budov nakonec zjistíme, že termické vyvážení potřebují všechny objekty, které jsme v rámci zákona 406/2000 Sb. vybavili dynamickými regulačními
prvky (TRV) a to i přesto, že snížené tepelné výkony budeme správně řešit změnou teploty topné vody, při zachování průtoků. Termické vyvážení se totiž realizuje
tepelným působením soustavy na teplotní čidla prostřednictvím korigovaných průtoků teplonosné látky. Korigovaným průtokům je potřebné přizpůsobit seřízení
regulačních prvků (například i "druhé" regulace TRV) a to jsme v klasických projektech neučinili, protože klasické projektování to neumí. Můžeme to ale poměrně
snadno napravit fyzikálně správným seřízením regulačních prvků.

Autorské upozornění
Termohydraulické řešení správné funkce a ekonomického provozu vytápění je odborníky přijímáno kladně a zvítězilo i jako optimální řešení úprav tepelných výkonů
otopných soustav po zateplení budov, při zachování původních průtoků teplonosné látky. Zachovat původní průtoky je potřebné proto, aby vlivem snížených průtoků
nedošlo k poklesu koncových teplot rozvodných sítí.
Ale všimněte si, že se v příkladu termického vyvážení termohydraulicky řešené stoupačky na obr.1 vyskytují průtoky "Gk" a "Gk1", ale nikoliv průtok "G kg/h".
V roce 2005 byla vypracována studie úprav tepelných výkonů otopných soustav po zateplení budov a současně byla metoda aplikována na konkrétních projektech
v praxi, přičemž projektované soustavy již pracovaly s průtoky "Gk". Klasicky projektované soustavy pracují s průtoky "G", jsou proto seřízeny a vyváženy chybně
a na úpravu výkonů po zateplení objektů připraveny nejsou. Ještě horší situace je v soustavách, kde při naplnění požadavků zákona 406/2000 Sb. byla regulační
technika instalována a seřízena podle tzv. "tabulkových hodnot průtoků".
V roce 2007 byly na našich stránkách publikovány nové teplotní parametry po zateplení budov a přední český odborník (Ing.V.Valenta) dospěl výpočtem ke stejným
výsledkům. V obou případech shodných výsledků je však pro jejich úspěšnou aplikaci podmínkou, aby v otopných soustavách byl (před zateplením i po zateplení
objektů) průtokem teplonosné látky důsledně zajištěn požadovaný přenos tepla k jednotlivým tělesům (před zateplením původní přenos, po zateplení přenos nový).
Cca 98% všech otopných soustav v ČR pracuje s průtoky "G kg/h", které přenos tepla neřeší a je proto potřebné v nich zajistit termické vyvážení, jehož nedílnou
součástí korigované průtoky "Gk" jsou. Doporučujeme všem majitelům a správcům objektů hromadné bytové výstavby (panelových domů), aby si zajistili změnu
průtoků "G" na hodnoty "Gk" jednoduchou úpravou seřízení bytové regulační techniky a předešli tak pozdějším problémům.
Sdělujeme tyto důležité informace jak dodavatelům a spotřebitelům tepla, tak i legislativcům, zákonodárcům a politikům, protože jde o téměř beznákladové řešení
ekonomiky vytápění s celoplošným působením a v neposlední řadě o problematiku systémů CZT, zásobujících polovinu bytů v ČR. Termické vyvážení se zajištěným
přenosem tepla odstraní všechny poruchové stavy, omezí hlučnost a soustavy jsou současně připraveny na vysoce ekonomický provoz po zateplení objektů,
s libovolnou úpravou teplotních parametrů. VŠECHNY DYNAMICKÉ SOUSTAVY POTŘEBUJÍ TERMICKÉ VYVÁŽENÍ Z PRINCIPU SVÉ FUNKCE, BEZ OHLEDU
NA STAV ZATEPLENÍ BUDOV a je koncepční i ekonomickou chybou čekat, až bude zateplování budov dokončeno.
Zateplení každého stavebního objektu by mělo být automaticky spojeno s termickým vyvážením jeho otopné soustavy.
V již zateplených objektech je nutné provést termické vyvážení dodatečně, protože jde o vyvážení FUNKČNÍ a nelze bez
něho ani zajistit správnou základní funkci dynamických soustav, ani transformovat tepelné zisky plně do úspor tepla.
Tak, jako v současnosti společně pracují funkčně nevyvážené soustavy zateplených a nezateplených budov, mohou společně pracovat i soustavy funkčně
vyvážené. FUNKČNĚ NEVYVÁŽENÉ otopné soustavy jsou zdrojem hluku, provozních poruch, nízké účinnosti regulačních procesů, nestabilních hydraulických
poměrů a neekonomické výroby a distribuce tepla.
FUNKČNĚ VYVÁŽENÉ otopné soustavy jsou naopak již plně připraveny pro vysoce ekonomický provoz s novými teplotními parametry teplonosné látky, vykazují
ekonomičtější provoz již v průběhu postupného zateplování ostatních objektů a po dokončení stavebních úprav objektů společně připojených k síti plně stabilizují
hydraulické poměry, zajišťují nejvyšší účinnost regulačních procesů a optimalizací pracovních parametrů i nejekonomičtější výrobu a distribuci tepla z pohledu
jeho dodavatele. Dodavatelé a distributoři tepla by proto FUNKČNÍ (TERMICKÉ) VYVÁŽENÍ dynamických otopných soustav měli požadovat jako důležitou
podmínku ekonomického zásobování teplem.

Závěr pro teorii (teorie sice může být "suchá", ale tento odstavec si rozhodně přečtěte)
Klasické řešení a klasické projektování oboru vytápění nezajišťuje v obr.2 z vyznačených funkčních závislostí ani jediný bod. Při klasickém řešení proto neznáme
ani základní průtoky Gk (klasicky projektujeme na hodnoty G), ani závislost průtoků teplonosné látky na funkčních parametrech soustavy, proto nemůžeme chování
dynamických otopných soustav ani předpokládat a jejich funkci v podmínkách reálného provozu vůbec NEROZUMÍME. Kdo dokonale rozumí hydraulice nebo
hydronice, ten v oboru vytápění rozumí jen jeho pomocné veličině, ale nikoliv oboru samotnému, protože obor vytápění je řádově složitější, než jen práce
s pouhou teplonosnou látkou. Vycházíme-li přitom navíc jen z pouhých hydraulických výpočtů, měli bychom být ve svých výrocích daleko pokornější.
Je otázkou, proč na různých konferencích a seminářích o funkci dynamických otopných soustav zasvěceně přednášíme a doporučujeme různá pravidla pro jejich
projektování, vyvažování a provozování, když klasické řešení oboru vytápění získat takové znalosti vůbec neumožňuje. Až neuvěřitelně pak působí absence odpovědi
na druhou otázku "jak je vůbec možné, že z těch tisíců topenářských odborníků, denně pracujících s TEPLEM, se všichni zabývají pouze hydraulikou, která je
neřešeným TEPLEM řízena a plně určována". Mezi tyto "tisíce" patří dokonce i sami někteří výrobci regulační techniky, z jejich podkladů je zřejmé, že nechápou,
jaké údaje by měli projektantům poskytnout, o prodejcích ani nemluvě. Sama neznalost ještě není katastrofou, ovšem jen pro toho, kdo je ochoten se poučit. Kde
tato ochota chybí, tam je dosažení úspor tepla nereálné.
V reálném provozu se vytápění často omezuje (nebo i zavírá) a do vykazovaných "úspor tepla" jsou pak započítány i stavy, které ve skutečnosti žádnými
úsporami tepla nejsou, protože jsou spojeny s poklesem vnitřní teploty vytápěných místností. Všechny tyto provozní podmínky dohromady nám pak přinášejí 12%
"úspor", místo dosažitelných cca 40% úspor tepla z reálně působících tepelných zisků. Protože "lidský faktor" uzavíráním otopných těles teplotu vytápěných
místností snižuje a protože snížení teploty místností o 2°C se přibližně rovná vykazovaným 12% "úspor tepla", může to také znamenat, že skutečné úspory tepla
klasicky projektovanou regulační technikou mohou být i nulové, jak ukázal někdejší "vídeňský experiment", který doložil "úspory tepla" v hodnotě -2% (lze vysvětlit
právě zkratovými průtoky po uživatelských zásazích).
Povolením vzniku zkratových průtoků uživatelskými manipulacemi s termostatickými hlavicemi klasická teorie vytápění odborně zcela selhala, protože se provinila
proti nejbanálnějším vzorečkům přenosu tepla teplonosnou látkou a porušila zásadu, že ŽÁDNÁ OTOPNÁ SOUSTAVA BÝT ZKRATOVÁNA NESMÍ. Učinila tak
v bláhové naději, že "dynamická otopná soustava zkratové průtoky sama vykompenzuje", protože vztahy mezi řídicími a řízenými veličinami regulačních procesů
v dynamických soustavách neuměla spočítat. Zapomněla, že špičkoví němečtí odborníci profesor H.Esdorn a A.Ritter by se bývali "takovou prkotí" jistě vůbec
nezabývali, kdyby šlo skutečně o "prkoť" a nikoliv o nejdůležitější podmínku správné a ekonomické funkce dynamických otopných soustav.Tou podmínkou
je, aby dynamický atraktor otopné soustavy nevybočil z požadovaných závislostí řízených veličin na veličinách řídicích a irelevantní uživatelské zásahy i vypínání
otopných těles tuto podmínku zásadním způsobem porušují. To vše jsou důvody, proč regulační technikou šetříme 12% tepla místo 40%, které by regulační
technikou být ušetřeny měly. Nemáme dokonce jasno ani v tom, co úspory tepla jsou a co nejsou. Nebudeme-li vůbec vytápět, pak to neznamená, "že jsme
ušetřili 100% energie na vytápění", protože úspory se vztahují ke stavu, kdy budovy a místnosti vytápěné jsou - a dokonce bez jakéhokoliv snížení vnitřní teploty.
Za "úspory tepla" proto nemůžeme vydávat ani teplotní útlumy, ani otopné přestávky, ani vypínání otopných těles uživateli bytů. K tomu všemu bychom žádnou
nákladně vyvíjenou a vyráběnou regulační techniku vůbec nepotřebovali. Sama její výroba však spotřebovává obrovské množství energie, lidské práce i finančních
prostředků. Mohou-li vykázané úspory tepla činit -2% a včetně vypínání těles jen 12% místo 40% pro které byla vymýšlena, vyvíjena a je vyráběna, pak Esdorn
a Ritter skutečně věděli co dělají a o "prkoť" opravdu nejde. Po celých desetiletích tápání, falešného sebeuspokojení a někdy i nadutého chvástalství, vyplývajícího
z řešení pouhé pomocné veličiny, nám Termohydraulika poprvé umožnila pracovat se všemi parametry oboru vytápění a projektováním otopných soustav úspory
tepla skutečně řešit. Kdo takovou revoluční změnu nepochopil, může ji nazývat "prkotí", ale jiní odborníci naopak říkají, že Tremohydraulika představuje největší
pokrok oboru vytápění za posledních 80 let.
Kdo podezírá dodavatele tepla z nadměrného zvyšování cen tepelné energie, může se i mýlit. Koncové regulační prvky jsou kvantitativní, snižují průtoky topné
vody a tím i přenosovou schopnost rozvodných sítí, takže na trase ke spotřebičům narůstá poměr tepelných ztrát k přenášenému tepelnému výkonu a podíl cen
vyráběné energie k energii spotřebované pro skutečné vytápění narůstá také. Ale "hydraulické chápání" oboru vytápění se v minulosti mýlilo již tolikrát, že tím už
rozhodně nemůže překvapit, stejně jako dnes již poskytuje jistotu, že úspory tepla a problémy oboru nevyřeší.
Termické vyvážení je světovou novinkou, umožňuje výše uvedené problémy vyřešit a navrhovat regulační techniku s úsporami tepla v plné úrovni tepelných zisků.

Závěr pro praxi
Termicky vyvážená soustava je připravena do 30-ti minut přejít na libovolný tepelný výkon pouhou změnou teplotních parametrů na počátku sítě. Soustava bez
termického vyvážení nesplní podmínky bezporuchového ekonomického provozu po zateplení budov ani kvalitativní úpravou teplotních parametrů, ani kvantitativní
úpravou průtoků topné vody. Z principu své funkce musejí být termicky vyváženy všechny soustavy s regulační technikou, tedy v zateplených i nezateplených
budovách. Protože termické vyvážení může být v otopných soustavách s regulační technikou prováděno i dodatečně, nabízíme tuto novou možnost úprav pro
zvýšení úspor tepla všem podnikatelských subjektům a firmám, včetně bytových družstev a majitelů obytných domů.

Podklady
Software Superdim Advanced Thermo Hydraulic