Lovosická 775 P9  190 00   M 607660843            centrotherm@seznam.cz

PROFESSIONAL HEATING

 Vývoj otopných soustav   Tvorba projektových podkladů    Projektujeme vytápění správně ?       Projekt uspoří víc než zateplení ?    Orientační ceny

=CRA=CENTROTHERM a SPOLEČNOST PRO TECHNIKU PROSTŘEDÍ odborná sekce 12 - projektování a inženýrská činnost, doporučují TERMOhydraulické řešení otopných soustav a sítí.           TERMOhydraulcký výpočet kvalitativní regulace.

 Z čeho vznikla hodnota Kv ?       Panelové domy - renovace       Náprava funkce otop.soustav       Termostatické ventily jinak         Návratnost investic

 TERMO-hydraulické řešení sítí   Nová otopná tělesa Slant/Fin   Stáhněte si otopové křivky    Levné projekty vytápění   Převody a pomůcky         HOME

 

Vytápění - projektování - vývoj - výzkum

  Pro demonstraci výsledků a souvislostí volíme školní případ centrální ekvitermní regulace s jedním oběhovým a jedním  směšovacím čerpadlem.
 
Na automatickém projekčním návrhu právě tohoto zapojení lze dobře ukázat a vysvětlit, "co se děje v okruzích směšování" v průběhu otopné sezóny.

 Zapojení dle obr.1 vlevo se dnes už většinou nepoužívá, ale lépe než na
 jiných způsobech zapojení zde lze komplexně popsat činnost směšování
 okruhu kvalitativní regulace a vysvětlit souvislosti.
 Nepochopení posloupnosti projektování oboru vytápění vede v praxi k tomu,
 že okruhy kvalitativní regulace bývají někdy projektovány dříve, než vlastní
 vytápěné objekty a kolegové z oboru M+R vám zřejmě řeknou, že "se to 
 takhle už dávno nedělá", protože vymysleli úplně opačný postup. Oni se 
 totiž výpočty, které vám chceme ukázat, většinou vůbec nezabývají a
 často řídí ekvitermní regulaci úplně jinak, bez výpočtů, podle snímaných
 hodnot - a podle toho také často vypadá reálný funkční průběh teplotních
 parametrů topné vody, který bývá někdy úplně jiný, než jaký potřebují 
 vytápěné objekty. Tak tomu bylo téměř u všech otopných soustav pro
 5000 uživatelů, které jsme v rámci zákona 406/2000 Sb. osazovali
 regulační technikou a potvrzují to i provedená měření.
 Zřejmě v praxi chybí jakákoliv kontrola toho, zda finální výstupy projektu
 M+R jsou vůbec správné. Jenže - regulace je jediným prostředkem, který
 k dosažení úspor máme a má klíčový význam i pro celkovou provozní
 funkci. 
 Komunikace mezi projektanty ÚT a M+R v posledních létech téměř ustala,
 přestože právě na ní závisí správná funkce a úspornost vytápění nejvíce.

 Ukažme si proto, jak vypadá a funguje okruh bez deformací pracovní 
 charakteristiky směšovacího ventilu a s přesně takovými parametry, jaké
 pro vytápění potřebujeme. Je to velice důležité pro správnou aktivaci 
 teplotních čidel lokální kvantitativní regulace (TRV) a tím i pro celkovou 
 správnou funkci každé dynamické soustavy.
 
 Nesprávné teplotní parametry topné vody by totiž byly příčinou zkratování
 okruhů soustav, zvýšené hlučnosti i neekonomického provozu vytápění,
 s extrémními výkyvy průtoků v rozvodných sítích a tím i s nesprávnými 
 hydraulickými poměry. Kvalitativní regulace je ve vytápění super-důležitá.

 Aktivní úspory tepla termohydraulickým řešením pro 21. století
 XVI. díl - Termohydraulický výpočet kvalitativní regulace (do seriálu na TZB-info se nevešlo)
 J.V.Ráž, Dis.

 Obr.1  Orientační schéma zapojení směšovacího okruhu ekvitermní regulace.

 Vše začíná požadovanými energetickými nároky na vytápění
 Projektujeme-li cokoliv, musíme nejdříve vědět, co od toho požadujeme. A to, bohužel, v praxi někdy nevíme. Základním cílem návrhu kvalitativní regulace je zajištění
 individuální otopové křivky, kterou ovšem často neznáme a nahrazujeme ji většinou
křivkou obecnou , uváděnou občas v technické literatuře. Obecná křivka se
 však od skutečně požadovaných parametrů může i značně lišit a proto "obecné směšovací poměry", uváděné někdy v literatuře nebo v odborných článcích, mohou
 být pro konkrétní případ úplně chybné. Při čtení odborných článků proto musíme být obezřetní.

 Jak "se dělá individuální otopová křivka pro konkrétní stavební objekt" ?
 Podkladem pro výpočet otopové křivky jsou "energetické nároky na vytápění", které určíme z průběhu tepelných ztrát objektu v závislosti na vnější teplotě. Protože
 v technické praxi jsou tepelné ztráty počítány ve stacionárním stavu lineárními vztahy, stačí vypočítat tepelné ztráty při nejnižší a nejvyšší vnější teplotě (například
 při te = -12°C a te = +12°C), oba body proložit regresní přímkou a ostatní hodnoty určit z této regrese. Aby se nám snadno počítalo, zvolme si stavební objekt, který
 má tepelné ztráty: Při te = -12°C  100 000 W a při te = +12°C   29 411,73 W. Z těchto údajů pak pro otopnou soustavu 90/70/20/-12°C určíme teplotní parametry
 otopové křivky a poměry směšování, včetně určení průtoků zdrojem tepla, který má v tomto našem příkladu pracovat s konstantními parametry 90/70°C.

te (°C) P(W) tkp (°C) tkz (°C) tsp (°C) tsz (°C) Dtm (K) tsm (°C) GS (kg/h) GP (kg/h) GM (kg/h) GZ (kg/h) GK (kg/h)
-12 100000,00 90,00 70,00 90,00 70,00 20,00 79,42 4289,82 0,00 4289,82 0,00 4289,82
-10 94117,65 90,00 70,00 87,65 68,82 18,83 77,71 4289,82 477,60 3812,23 223,87 4036,10
-8 88235,29 90,00 70,00 85,25 67,59 17,66 75,94 4289,82 912,71 3377,12 405,42 3782,54
-6 82352,94 90,00 70,00 82,79 66,30 16,49 74,11 4289,82 1309,75 2980,07 549,06 3529,13
-4 76470,59 90,00 70,00 80,26 64,95 15,31 72,21 4289,82 1672,54 2617,29 658,59 3275,88
-2 70588,24 90,00 70,00 77,66 63,52 14,14 70,24 4289,82 2004,32 2285,50 737,30 3022,80
0 64705,88 90,00 70,00 74,97 62,01 12,96 68,19 4289,82 2307,96 1981,86 788,02 2769,88
2 58823,53 90,00 70,00 72,20 60,41 11,79 66,04 4289,82 2585,89 1703,93 813,21 2517,14
4 52941,18 90,00 70,00 69,31 58,70 10,61 63,78 4289,82 2840,26 1449,56 815,01 2264,57
6 47058,82 90,00 70,00 66,30 56,86 9,44 61,39 4289,82 3072,91 1216,91 795,28 2012,19
8 41176,47 90,00 70,00 63,13 54,87 8,26 58,85 4289,82 3285,46 1004,36 755,62 1759,98
10 35294,12 90,00 70,00 59,78 52,69 7,08 56,11 4289,82 3479,26 810,56 697,39 1507,95
12 29411,73 90,00 70,00 56,19 50,28 5,90 53,14 4289,82 3655,46 634,37 621,75 1256,12
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
 Tab.1    Výstupní data pracovních parametrů směšovacího okruhu.
 DIMENZOVÁNÍ HLAVNÍHO POTRUBÍ
Úsek Průměr w (m/s) R*L (Pa) R*L+Z (Pa)
GS 70*3,2 0,39 281 1010
GM 70*3,2 0,39 282 1006
GK 70*3,2 0,39 282 1006

 Okruhy zdroje bez MIXU

3022 Pa

 DIMENZOVÁNÍ SMĚŠOVACÍHO POTRUBÍ

Úsek Průměr w (m/s) R*L (Pa) R*L+Z (Pa)
GZ 32 (5/4") 0,23 218 477
GP 70*3,2 0,23 214 731
MIX:  DN 32VXG 44.32   Kv = 16 m3/h
Qo = 4,445 m3/h
DpO = 7448 Pa

 Okruhy zdroje s MIXEM

10470 Pa
 OČ - OBĚHOVÉ ČERPADLO
 TOP  E 40 / 1 - 10 difer. tlak pro větve rozvodné sítě H(R-S) = 50 kPa

Q =

1,349 dm3/s
Y = 78,611 kPa
Y bez RV = 60,47 kPa
Y max = 89,60 kPa
 SČ - SMĚŠOVACÍ ČERPADLO
 TOP  E 40 / 1 - 10

Q =

0,259 dm3/s
Y = 1,928 kPa
Y bez RV = 1,843 kPa
Y max = 95,45 kPa
 PROVOZNÍ NASTAVENÍ VYVAŽOVACÍCH ARMATUR
 RV1: V41 111-616 DN 40  Kv = 17,4 m3/h RV2: V41 111-616 DN 65  Kv = 57 m3/h RV3: V41 111-616 DN 40  Kv = 17,4 m3/h
Qo = 4,445 m3/h Qo = 3,700 m3/h Qo = 0,825 m3/h
DpO = 6298 Pa DpO = 416 Pa DpO = 222 Pa
DpS = 18142 Pa DpS = 1282 Pa DpS = 445 Pa
Nastavení = 59% zdvihu Nastavení = 57% zdvihu Nastavení = 71% zdvihu
 Tab.2   Výstupní data výpočtu potrubí, čerpadel a vyvažovacích armatur.
 LEGENDA:
 GK             hmotnostní průtok média zdrojem tepla v závislosti na vnější teplotě (1256,12 - 4289,82 kg/h).
 GM            hmotnostní průtok v cestě A směšovací armatury, v závislosti na vnější teplotě (634,37 - 4289,82 kg/h).
 GP             hmotnostní průtok v cestě B směšovací armatury, v závislosti na vnější teplotě (0,00 - 3655,46 kg/h).
 GZ             hmotnostní průtok média (pro udržení konstantní vstupní teploty do zdroje tkz = 70°C), v závislosti na vnější teplotě (0,00 - 815,01 kg/h).
 GS             hmotnostní průtok média do soustavy bez působení tepelných zisků, v závislosti na vnější teplotě (4289,82 kg/h).
 tkp             konstantní výstupní teplota média ze zdroje tkp = 90°C (například pro TUV a VZT), v závislosti na vnější teplotě.
 tkz             konstantní vstupní teplota do zdroje tkz = 70%C (ochrana proti nízkoteplotní korozi kotle), v závislosti na vnější teplotě.
 tsp             vstupní teplota média do soustavy, v závislosti na vnější teplotě (56,19 - 90,00°C).
 tsz             vratná teplota média ze soustavy, v závislosti na vnější teplotě (50,28 - 70,00°C).
 tsm            střední teplota média pro soustavu, v závislosti na vnější teplotě (53,14 - 79,42°C).
 
Dtm           teplotní spád média pro soustavu, v závislosti na vnější teplotě (5,90 - 20,00 K).
 H(R-S)        požadovaný dynamický tlak čerpadel pro soustavu (tlaková ztráta soustavy).
 
DpO           tlaková ztráta plně otevřené armatury (Pa).
 
DpS           tlaková ztráta armatury při provozním nastavení.
 Q               maximální požadované oběhové množství média.
 Y                požadovaný dynamický tlak čerpadla.
 Y bez RV   požadovaný dynamický tlak čerpadla při návrhu okruhů bez RV1 a RV3 (nastaven na elektronické regulaci čerpadla).
 Ymax        maximální dynamický tlak čerpadla bez elektronické regulace.

 Z výstupních dat termohydraulického výpočtu takto získáme veškeré hodnoty nejen pro dokonalé seřízení a vyvážení okruhů směšování, ale také pro plnou
 kontrolu funkce. Z teploty vratné vody ze soustavy bychom například mohli určit i podíl působení okamžitých tepelných zisků, o který má být snížen tepelný výkon
 zdroje tepla, atd. . Výstupní data jsou navíc dokonalým podkladem pro
volbu správné regulační charakteristiky směšovacího ventilu, která na tyto výpočty navazuje.

 Funkční souvislosti a hydraulické vyvážení směšovacího okruhu
 Z termohydraulického výpočtu vyplývá, které hodnoty jsou v obr.1 důležité pro správnou funkci směšovacího okruhu, a že důležitými jsou body A , B , M a P.
 Průtoky v těchto bodech jsou dány individuálně požadovanými hodnotami tepelného výkonu (sloupec 2) v závislosti na vnější teplotě a proto je i průběh otopové 
 křivky vždy individuální.Opravdu vždy, protože na okamžité vnější teplotě závisejí např. i teploty v nevytápěných místnostech do kterých počítáme teplené ztráty,ale 
 protože teploty v nevytápěných místnostech většinou "volíme podle ČSN 06 0210", tak to nevíme. Různé "předpočítané poměry směšování", které se občas 
 objevují v literatuře a v odborných článcích, jsou proto zavádějící a vlastně "nebezpečné", protože si "nepoučený čtenář" nemusí uvědomit, že takto "předpočítané
 směšovací poměry" mohou platit pouze při výpočtové oblastní teplotě (např. -12°C, tedy cca 6 dní v roce), ale nikoliv v průběhu vnějších teplot otopné sezóny.

 Druhou chybou, které se bez podrobného výpočtu dopouštíme je předpoklad, že maximální průtok mezi body M - A a M - B je shodný a že při požadovaném 
 "polovičním výkonu regulované soustavy" teče 50% vody úsekem M - A a 50% vody teče úsekem M - B. Na základě těchto předpokladů často mylně usuzujeme,
 že při směšovacím poměru 50% / 50% budou i tlakové ztráty v obou cestách stejné a bude platit
Dp(M - A) = Dp(M - B), což potřebujeme k tomu, aby na hrdlo A
 a hrdlo B směšovacího ventilu působil stejný tlak a regulační charakteristika směšovacího ventilu se nedeformovala.
 Ale výsledky výpočtu v Tab.1 nám ukazují něco jiného.
 Jestliže maximální průtok zdrojem  tepla (GK) a soustavou (GS) činí 4289,82 kg/h =100%, pak při požadovaném cca polovičním výkonu soustavy (přesně 52,94%) 
 bude úsekem M - A proudit jen 33,79%, ale úsekem M - B bude proudit 66,21% topné vody. To samozřejmě znamená jiné tlakové ztráty v obou úsecích (dokonce
 s kvadrátem rychlosti nebo průtoku), zbytkový tlak působící na hrdlo A a hrdlo B bude různý a
regulační charakteristika směšovacího ventilu se zdeformuje, takže
 úseky M - A a M - B musejí být vzájemně hydraulicky vyváženy. Regulační ventil RV2 musí tedy "nahradit vyšší tlakovou ztrátu úseku s kotlem". V naší "školní"
 ukázce to sice činí jen 1282 Pa, ale v reálných případech může být tlaková ztráta úseku s kotlem značná.
 Jenže "hydraulické vyvážení statickým vřazeným odporem" je problematické. V obou úsecích (M - A i M - B) se průtoky dynamicky mění a na to by RV2 měl 
 správně dynamicky reagovat, aby regulační charakteristiku směšovacího ventilu udržel bez deformací. Kromě toho by musel na změny průtoku dynamicky reagovat
 i RV3 a to ještě nemluvíme o problémech, které způsobují vlastní TRV. Ty totiž při přebytku tepla dodávaného do soustavy (nebo při působení tepelných zisků)
 "uzavírají" průtok a požadavek na udržení průtoků v kotlovém okruhu GK (díky termohydraulickému výpočtu vidíme, že zde 1256,12 až 4289,82 kg/h) vyžaduje, aby
 v bodě P byla instalována přepouštěcí armatura. Voda "neodebraná soustavou" by se tedy přes přepouštěcí můstek P měla vracet zpět do kotle a v našem
 "školním příkladu" nastávají poměrně složité hydraulické (a nakonec i teplotní) poměry. Celou situaci by bylo možné řešit čtyřcestnými klapkami a také se tak 
 jistou dobu dělo, než si dodavatel tepla (CZT) uvědomil, že ze čtyřcestných klapek se mu vrací občas voda, nevychlazená v tělesech.
 S problémy na obr.1 si obor vytápění elegantně poradil změnou zapojení okruhu. Místo centrálního oběhového čerpadla (obsluhujícího jak kotlový okruh tak 
 soustavu) zvolil lokální čerpadla na rozvodných větvích a místo "přepouštěcího můstku P" zvolil volně průtočný hydraulický vyrovnávač dynamických tlaků (HVDT).
 Oběhová čerpadla, pokrývající tlakové ztráty rozvodných větví, potřebují totiž čerpat vodu z bodu, kde je již zbytkový diferenční tlak z kotlového okruhu nulový
 a to HVDT přesně splňuje. Ani HVDT nesplňuje ale požadavek na vychlazení vratné vody přicházející zpět do zdroje a proto se jak čtyřcestné klapky, tak HVDT,
 mohou objevovat pouze v soustavách s lokálními zdroji (kotelnami) a nikoliv v soustavách CZT. 
 Pro skutečně ekonomický provoz otopných zařízení, při kterém bude vyráběno a distribuováno jen takové množství tepla, které se spotřebuje k vytápění, potřebuje
 obor podrobné termohydraulické výpočty, které zajistí, že:
 1) Teplotní čidla TRV nebudou aktivována zbytečně vyrobeným nadbytkem tepla ve zdroji.
 2) Vyrobené teplo bude skutečně spotřebováno k vytápění a nebude se vracet do zdroje.
 3) Průtoky budou kolísat minimálně a budou jen regulační odezvou na lokálně působící tepelné zisky, které smějí být jedinou poruchovou veličinou regulace.
 4) Všechny potřebné parametry teplonosné látky potřebné k vytápění budou známy dříve, než se příslušné teplo vyrobí.
 5) Dynamické soustavy budou vyváženy nejen hydraulicky, ale především termicky a hydraulické vyvážení bude provedeno na průtoky, garantující přenos tepla.
Všem těmto požadavkům vyhovuje termohydraulické projektování, ale nikoliv hydraulické, stejně jako "řízení procesu vytápění podle snímaných hodnot".
   
 Řízení podle snímaných hodnot
 Problém "snímaných" hodnot tkví obecně v tom, že jsou zatíženy nepředvídatelnými poruchovými vlivy a stavy. Nikdo pak neví, jakému okamžitému působení 
 tepelných zisků a jakému stavu ručních manipulací uživatelů s termostatickými hlavicemi, snímané teplotní parametry vlastně odpovídají.Hodnoty z referenční 
 místnosti mohou být zcela chybné a mohou například odpovídat stavu, kdy "soused vypnul vytápění" a celá rozvodná síť se všemi připojenými objekty pak bude 
 zbytečně "přetápěná" jen kvůli provoznímu stavu, který nemá s okamžitou venkovní teplotou nic společného a vlastně ani neměl nastat. Jak kladně, tak i záporně
 spolupůsobících faktorů je mnoho a dochází tím k trvalému fázovému posunu teplotních amplitud vnějšího a vnitřního vzduchu, s trvale opakovanými zátopovými
 stavy vlivem zbytečně chladnoucích a znova ohřívaných stavebních konstrukcí. Jinak řečeno - dochází tím k trvalému narušení základního principu regulace 
 tepelného výkonu, jako jediného prostředku k ekonomickému vytápění.Jestliže se například shodneme na tom, že "přirážka na zátop" má činit 13% a průměrné
 úspory tepla regulační technikou činí také 13%, pak skutečné úspory tepla mohou být i nulové (jak dokládal "videňský experiment"), protože naše úspory 
 spotřebujeme na opakované "zátopové stavy". Je to samozřejmě trochu nadsazené, ale je to pravda. "Inteligentní" regulace, řídící vytápění podle snímaných 
 hodnot, musí totiž nejprve nadbytek tepla vyrobit, aby se značným zpožděním zjistila, "že to bylo moc". Ale nepochybujme o inteligenci tvůrců této regulace. 
 Když cca v roce 1965 obor M+R začal, tak se nás (topenářů) ptali "jak to má být a fungovat". Tenkrát jsme jim nebyli schopni odpovědět a "hydraulické myšlení"
 na to bohužel nezná odpověď dodnes. Základem každé regulace je porovnání snímaných hodnot se "vzorem". Tím "vzorem" by však měly být hodnoty fyzikálně 
 správné a nikoliv hodnoty opět snímané a zatížené poruchovými vlivy a stavy. Z porovnání snímaných hodnot zase jen se snímanými hodnotami, se totiž nikdy 
 nedovíme, co bylo příčinou vybočení soustavy z normálu, protože nevíme, co je "normál". Definovat "normální" funkci vytápění a poskytnout oboru M+R pro 
 komparaci fyzikálně správné parametry, se podařilo až termohydraulice. 

 Klasické řešení oboru si s kvalitativní regulací dynamických soustav neporadilo
 Stoupá-li teplota ve vytápěných místnostech, pak při konstantním průtoku stoupá i teplota vratné vody vystupující z těles a pro dřívější statické soustavy to byl
 signál o "nadbytku vyráběné energie". U dynamických soustav tomu tak není, protože se stoupající teplotou místností se průtoky snižují a teplota vratné vody
 vystupující z těles naopak klesá. Pro řízení tepelného výkonu zdroje se tak ztratil důležitý signál.
 Zadíváte-li se znovu na výstupní data termhydraulického výpočtu zjistíte, že pro tento účel poskytuje informaci hned dvakrát. Zaprvé ze změny průtoku soustavou
 a zadruhé z poklesu teploty vratné vody oproti hodnotě "tsz" otopové křivky. Ale aby se toho dalo využít k významným úsporám tepla (nevyrobené teplo je
 nejlevnější), nesměl by do fyzikálních regulačních procesů vstupovat irelevantní lidský faktor a otopná tělesa by nesměla být vypínána. Úspory "nevyrobenou"
 energií by byly rozhodně vyšší, než současných 13%, které v sobě vypínání těles již zahrnují. Vidíme, jak nepochopení principu funkce dynamických soustav
 a komerčně účelové slogany, brání skutečně ekonomickému vytápění. Dříve by si nikdo zavírat tělesa netroufl, protože by mu za chvíli radiátorové armatury "tekly"
 a proto neobstojí názor, že se jedná o "zvyk z minulosti". Nikoliv, "zvyk uzavírat otopná tělesa" masově zavedli až prodavači TRV.
 Řízení výkonu zdrojů tepla na základě údajů z "referenčních místností" by bylo téma na samostatný popis, ve kterém by se dalo dokázat, že je neekonomické
 a že se mnohdy kvůli "referenční místnosti" musí přetápět všechny objekty i celá rozvodná síť, přičemž by se dosažení teploty v referenční místnosti dalo zajistit
 mnohem efektivněji, lokálně a bez nutné nadvýroby tepla ve zdroji.

 Termohydraulika šetří teplo dříve, než jej vyrobíme
 Šetřit ještě nevyrobené teplo snímáním důsledků tepla vyrobeného (jak to činí dnešní koncepce), nelze. Přitom právě úspory tepla nevyrobeného jsou ty
 nejefektivnější, jaké si můžeme představit. Abychom byli schopni vyrábět jen takové množství tepla, "které budeme v příštím okamžiku potřebovat", nezbytně
 potřebujeme všechny parametry znát předem a nikoliv "nějaké teplo vyrobit a čekat, jestli to bylo dost nebo málo", jak to činí přehnaně glorifikované systémy
 "inteligentní regulace". Celá jejich "inteligence" spočívá nakonec vždy jen v komparaci a k ní jsou vždy potřebné dvě věci. Zaprvé fyzikálně správný funkční průběh
 požadovaných parametrů a zadruhé správně navržený akční člen. Fyzikálně správný funkční průběh požadovaných parametrů získáme jen projektováním,
 protože snímané hodnoty jsou vždy zatíženy irelevantními poruchovými stavy. Podobně jako u pacienta nemůžeme "porovnávat počet červených krvinek 
 s tím, kolik jich měl předtím", nemůžeme ani ve vytápění porovnávat zjištěné hodnoty s dřívějšími, ale musíme je porovnávat s hodnotami, jaké mají správně být.
 Termohydraulika nám v těchto případech poskytuje doslova neocenitelné služby a můžeme tak poprvé projektovat nejen správnou funkci, ale i dosažení nejvyšších
 úspor tepla při vytápění.

 Podklady

 
Software Superdim Advanced Thermo Hydraulic
 A
 B
 P
 M
0-3655,46 kg/h
 634,37- 4289,82 kg/h
 Pro správný návrh okruhu kvalitativní regulace potřebujeme vědět, co se v něm vlastně děje a "klasika to neprozrazuje".