Lovosická 775 P9  190 00   M 607660843            centrotherm@seznam.cz

PROFESSIONAL HEATING

 Vývoj otopných soustav   Tvorba projektových podkladů    Projektujeme vytápění správně ?       Projekt uspoří víc než zateplení ?    Orientační ceny

=CRA=CENTROTHERM a SPOLEČNOST PRO TECHNIKU PROSTŘEDÍ odborná sekce 12 - projektování a inženýrská činnost, doporučují TERMOhydraulické řešení otopných soustav.                Výzkum a vývoj:  Aktivní úspory tepla pro 21. století.

 Z čeho vznikla hodnota Kv ?       Panelové domy - renovace       Náprava funkce otop.soustav       Termostatické ventily správně    Návratnost investic

 TERMO-hydraulické řešení sítí   Nová otopná tělesa Slant/Fin   Stáhněte si otopové křivky    Levné projekty vytápění    Převody a pomůcky        HOME

 

Vytápění - projektování - vývoj - výzkum

ORIGINAL=CRA=SOFTWARE

šetříte

Prof. H.Esdorn a A. Ritter jsou jména opravdu zvučná.
Patří špičkovým německým odborníkům, kteří se v počátcích vývoje regulační
techniky pro vytápění, pokusili o plné využití aktivních úspor tepla touto technikou
a nikdo je nemůže podezírat, že by nevládli matematikou nebo fyzikou.
Vládli jimi dokonce natolik, že bychom se s nimi opravdu neradi poměřovali
a přesto neuspěli, protože výpočetní technika byla tehdy ještě v plenkách.

inovací

 Poznatek, že při vytápění spotřebujeme méně energie než by odpovídalo sezónnímu průběhu teplotních rozdílů mezi vnitřním a vnějším prostředím
 budov, byl znám již v druhé polovině minulého století, kdy se Esdorn a Ritter snažili problém efektivního využití tepelných zisků vyřešit.  Jména 
 Šála a Svoboda správně přenášejí ve 21.století tento poznatek poprvé do řeči matematiky a fyziky a zakotvují jej v legislativě, hlavně v oblasti 
 energetického hodnocení budov. Snahy o racionální popis vlivu tepelných zisků na vytápění budov se objevují v ČSN 730540-4, ISO 10211-1 a 2,
 ČSN EN ISO 14683, ČSN EN ISO 13790, ČSN EN 12831 a samozřejmě i ve vyhlášce MPO č.291 - 2001 Sb..
 "Spotřeba" energie na vytápění, k níž se váží nové předpisy, je snížena o vliv tepelných zisků, který lze pro danou charakteristiku budovy vyjádřit
 matematickým popisem jejich průměrného působení v čase. Tepelné zisky jsou však vždy pouhým předpokladem, stejně jako uvažovaná průměrná
 vnější teplota a ze všech druhů tepelných zisků lze kvantifikovat snad jen průměrný vliv oslunění, zatímco vnitřní tepelné zisky (vaření, koupání,
 teplo z provozu elektrospotřebičů, pobytu osob, atd.) "uzákonit" nelze a otopná soustava musí svým výkonem garantovat vnitřní teploty i bez 
 působení tepelných zisků.
"Potřeba" tepla k dosažení projektované vnitřní teploty (požadovaný teplený výkon) se ani při zahrnutí vlivu běžných tepelných mostů významněji
 neliší a vlastního projektování otopných soustav se proto nové předpisy prakticky nedotýkají. Vlastně ani nemohou, protože v praxi dosažitelná
 přesnost návrhu jednotlivých prvků soustavy je limitována výrobní řadou jednotlivých komponentů. Jestliže například zahrnutím vlivu lineárních
 vazeb tepelných mostů zpřesníme výpočet tepelné ztráty místnosti o 100 W, pak článková tělesa můžeme vysazovat s přesností cca 130 W, moderní
 desková tělesa s přesností cca 250 až 350 W, atd.. Ještě větší vliv na ekonomiku provozu otopných soustav má regulační schopnost konkrétní otopné
 soustavy, která je dána hodnotami proporcionálního pásma použitých regulačních prvků, aktivací teplotních čidel, zkoordinovanou činností obou
 složek kombinované regulace tepelného výkonu, schopností udržet zdvih kuželek v projektovaných hodnotách bez zkratových průtoků  a řadou 
 dalších čistě technických vlastností dynamických otopných soustav, i způsobu jejich provozování.
 Jestliže se například výpočet tepelných ztrát podle ČSN 06 0210 (jako podklad pro návrh prvků soustavy) liší od výpočtu podle ČSN EN 12 831 
 o 1,6% až cca 6,9% (viz Zdeněk Ryšavý - "Výpočet tepelných ztrát budov podle ČSN EN 12 831 a ČSN 06 0210", potvrzeno i vlastními výpočty =CRA=),
 pak u místnosti s tepelnou ztrátou 1000 W činí dosažitelná přesnost vysazení otopné plochy cca 13% až 35%. Jestliže průměrné tepelné zisky činí 
 cca 40% celoroční spotřeby tepla na vytápění a regulační technikou je průměrně dosahováno 12% úspor tepla, činí nepřesnost proti uvažovaným
 tepelným ziskům dalších cca 28% a v souhrnu těchto vlivů je zpřesnění výpočtu o 1,6 až 6,9% svým významem spíše hypotetické. "Úřednické" lpění
 na výpočtu tepelných ztrát podle nové legislativy je lidsky pochopitelné, ale fyzikálně o to nesmyslnější, že klasicky projektovaná otopná soustava
 není schopna svou automatickou funkcí požadovaných úspor tepla (a údajů v energetickém štítku budovy) dosáhnout.
 
 
V klasickém řešení chybí otopná soustava, která by dokázala tepelných zisků plně využít
 Příčinou je, že klasicky řešená otopná soustava není schopna reagovat na tepelné zisky jako na poruchovou veličinu seřízených regulačních
 procesů. Soustavy nejsou hydraulicky vyváženy na průtoky garantující požadovaný přenos tepla, není zajištěna správná aktivace teplotních čidel
 tepelným působením vlastní otopné soustavy, hydraulické ztráty soustav nejsou nijak funkčně přiřazeny k řídicím teplotám vytápěných místností
 a soustavy proto nemohou na okamžité působení tepelných zisků reagovat adekvátní regulační odezvou. Úspor tepla bytovou regulační technikou
 v hodnotách cca 12% je dosahováno ručními zásahy vyvolávajícími neekonomické zkratové průtoky a z průměrných 40% působících tepelných zisků
 je v klasických soustavách uspořena méně než třetina jejich reálného vlivu.
 
Termohydraulicky seřízená soustava parametry energetického štítku budov splňuje
 Vyřešení AKTIVNÍCH ÚSPOR TEPLA v plné úrovni tepelných zisků termohydraulickým (tj. hydraulickým i termickým) seřízením soustav na průtoky
 s garantovaným přenosem tepla, se zajištěním 100% účinnosti veškeré regulační techniky a s její automatickou reakcí na působící tepelní zisky,
 se stalo dokonalým nástrojem reálného dosažení parametrů obsažených v energetickém štítku budovy, které bylo demonstrováno na mnoha 
 
konkrétních příkladech reálných otopných soustav
 
Termohydraulickým řešením je navíc odstraněna provozní hlučnost, je zajištěn ekonomický provoz tepelných zdrojů, jsou sníženy energetické 
 ztráty na distribuční trase ke spotřebičům a je dosaženo úspor tepla v plné úrovni vnějších i vnitřních tepelných zisků.
 
Mylné obavy, že termohydraulické řešení konkuruje zateplování budov
 
Termohydraulické řešení AKTIVNÍCH ÚSPOR TEPLA lze se stejným účinkem aplikovat i v budovách nezateplených, čímž je soustava již automaticky
 upravena na provoz po zateplení budov s úspornějšími nízkoteplotními parametry. Ve spojení se zateplováním budov se výhody obou opatření
 kumulují a oproti původnímu nezateplenému stavu může být dosaženo například až
80% úspor tepla potřebného k vytápění.
 Termohydraulickým seřízením se spoří pouze veškeré teplo z tepelných zisků a jde tedy o jiný druh úspor tepelné energie, než zateplováním budov.
 Termohydraulickým řešením se dosahuje 100% účinnosti prvků kvalitativní i kvantitativní regulace ve všech bodech otopných soustav a rozvodných
 sítí, což umožňuje dosahovat významných úspor tepla na straně spotřebitelů i dodavatelů a výrazně zkrátit návratnost prostředků investovaných
 do regulační techniky i do zateplování budov.
 Nová legislativa umožňuje odborným odhadem kvantifikovat tepelné zisky a jejich působení v čase promítnout do SPOTŘEBY energie na vytápění.
 Skutečná SPOTŘEBA tepla, by mohla být shodná s údaji uvedenými v energetickém štítku a klesnout například na 60% dřívějšími výpočty určené
 spotřeby, pokud by hodnoty reálně působících tepelných zisků byly shodné s odborným odhadem zahrnutým do nových výpočtů a pokud by otopná
 byla skutečně schopna tepelných zisků plně využít k úsporám tepla. Takovou otopnou soustavou však klasicky projektovaná soustava není a je jí
 pouze soustava termohydraulická, hydraulicky vyvážená na korigované průtoky teplonosné látky a navíc v koncových bodech vyvážená termicky.
 Soustava schopná této funkce, musí být výkonově navržena na stav bez působení tepelných zisků (na hodnoty POTŘEBY tepla, nikoliv SPOTŘEBY)
 a pro tuto funkci musejí být hydraulické poměry soustavy funkčně přiřazeny k aktivačním teplotám působícím na teplotní čidla, jimiž se působení
 tepelných zisků ve vytápěných místnostech reálně projevuje. Schopnost reagovat na tepelné zisky je přitom dána rozsahem proporcionálního pásma
 regulačních armatur a nikoliv odborným odhadem působení tepelných zisků, promítnutým do nově zavedených výpočtů SPOTŘEBY tepla.
 Pro návrh otopné soustavy jsou tedy důležité pouze výpočty POTŘEBY tepla, které nová legislativa zpřesňuje pod prahem reálného významu, tj.
 například zpřesněním v hodnotě pod 1%, zatímco volby prvků podle dostupné výrobní řady se často pohybují v hodnotách 10% a více. Lpění na 
 výpočtech měrné SPOTŘEBY tepla podle ČSN EN ISO 13790 například pro návrh jmenovitého výkonu kotle, je proto technicky i fyzikálně skutečným 
 nesmyslem, stejně jako zpřesněné výpočty POTŘEBY tepla třeba o 1%, když z výpočtu přitom nezískáme hodnoty nutné k tomu, aby otopná soustava
 mohla na tepelné zisky adekvátně reagovat.Zateplováním budov dosahujeme PASIVNÍCH ÚSPOR TEPLA,do SPOTŘEBY tepelné energie na vytápění
 promítáme AKTIVNÍ ÚSPORY TEPLA, ale vůbec neřešíme podmínky, při kterých je otopná soustava výpočtově zahrnutých AKTIVNÍCH ÚSPOR TEPLA
 schopna dosáhnout. Tento stav právě dokonale řeší termohydraulické navrhování a seřizování otopných soustav, které tak "nekonkuruje zateplování 
 budov", ale naopak ze všech prostředků nejvýrazněji zateplování budov podporuje.

 
Úspory tepla z tepelných zisků se realizují výhradně regulačními procesy
 Zateplování budov nemá s ekonomickým využitím tepelných zisků nic společného, dokonce vliv vnějších tepelných zisků snižuje. K úsporám tepla
 z tepelných zisků slouží instalovaná regulační technika, jejíž funkce není (ani nemůže být) oborem stavební tepelné fyziky vůbec řešena. Plné
 využití tepelných zisků k úsporám tepla pomocí regulační techniky, má přitom cca 40 / 6,9 = 5,8 krát až 40 / 1,6 = 25 krát větší význam, než zpřesnění
 výpočtu tepelných ztrát novou legislativou. Nastal čas nikoliv jen předpokládaných, ale SKUTEČNÝCH ÚSPOR TEPLA PŘI VYTÁPĚNÍ BUDOV, 
 spojením PASIVNÍCH a AKTIVNÍCH prostředků, které máme ve 21.století k dispozici.
 K vytčenému správnému směru, určenému výše uvedenou novou legislativou, tak přistupuje vysoce účinné opatření k dosažení požadavků norem.
 Z hlediska naplnění předpokladů a požadavků těchto norem je potřebné návrhový výpočet tepelných ztrát doplnit o určení řídicí veličiny lokální
 kvantitativní regulace (=CRA= řeší v programu "výpočet tepelných ztrát pro termohydraulické soustavy)a každou otopnou soustavu termohydraulicky
 seřídit na plné úspory tepla z tepelných zisků. V zájmu skutečných úspor poskytneme odborníkům stavební tepelné fyziky spolupráci téměř zdarma.
 Legislativa, o které zde hovoříme, je vítaným zpřesněním, umožňuje lépe charakterizovat individuální náročnost budov a lépe plánovat spotřeby
 energie a paliv na vytápění. Zcela však zapomíná, že nemá k dispozici otopnou soustavu, která by při udržení projektované vnitřní teploty místností
 mohla automatickými regulačními procesy požadovaných úspor tepla reálně dosáhnout. Proto řešíme otopné soustavy zásadně termohydraulicky.

  DELTA Research Thermohydraulic

 Potřebujeme nejen PASIVNÍ (zateplením), ale hlavně  AKTIVNÍ ÚSPORY TEPLA   otopnou SOUSTAVOU