Stránky pouze pro skutečné zájemce o obory vytápění a regulace

PROFESSIONAL HEATING

 Vývoj otopných soustav    Tvorba projektových podkladů   Projektujeme vytápění správně ?      Projekt uspoří víc než zateplení ?      Orientační ceny

Nejzákladnější podmínkou vyvážení sítí a úspor tepla regulační technikou je určení správných průtoků média, které klasický projekt neřeší a hydraulickému vyvažování správné údaje neposkytuje !                      Klasické a fyzikálně správné průtoky média

 Z čeho vznikla hodnota Kv ?       Panelové domy - renovace       Náprava funkce otop.soustav       Termostatické ventily správně     Návratnost investic

 TERMO-hydraulické řešeni sítí   Nová otopná tělesa Slant/Fin   Stáhněte si otopové křivky    Levné projekty vytápění    Převody a pomůcky        HOME

 

Vytápění - projektování - vývoj - výzkum

 pracuje s teplotou jako hydraulika s průtokem. 

 

 Fyzikálně správné  průtoky média jsou potřebné pro správnou aktivaci lokálních teplotních čidel kvantitativní regulace  tepelným účinkem 
 vlastní otopné soustavy, protože správným přenosem tepla zajišťují zdvih kuželek pro XP = 2K,při kterém platí výrobcem publikovaná závislost N na Kv.
 
 Současně jsou potřebné pro zajištění jednotné účinnosti kvalitativní regulace na prahu všech spotřebičů a k zajištění zkoordinované funkce obou složek 
 celkové kombinované regulace vytápění, která tak může vykazovat nejvyšší celkovou účinnost, bez nutné nadvýroby tepla ve zdroji, bez nadměrných 
 tepelných ztrát v rozvodech a bez neekonomického trvalého opakování zátopových stavů tepelných zařízení. 
 
S fyzikálně správnými průtoky teplonosného média je potřebné pracovat ve všech druzích otopných soustav, tepelných zdrojů 
 a rozvodných sítí, aby mohlo být v reálném provozu tepelných zařízení dosahováno projektovaných parametrů a očekávaných úspor tepla. Projektování, 
 ve kterém jsou parametry teplonosné látky pouze předpokládány (a od značně nepřesných výsledků takových výpočtů jsou pak odvozovány různé teorie 
 a aplikační doporučení), za správné považovat nelze.

 
Fyzikálně správné projektování dnes používá
Termohydrauliku ve všech projektech otopných soustav a rozvodných sítí, pro nápravu 
 funkce vytápění, při modelování provozních stavů v oblasti vývoje oboru, ale hlavně pro praktické zajištění nejvyšších dosažitelných úspor tepla při jeho 
 výrobě, distribuci a racionálně regulované spotřebě. 

 GRAF 1 Nominální otopná plocha

 Požad. nom. výkony těles: ST1 - 1500W , ST2 - 750W
 Průtoky teplonosného média jsou výchozím podkladem
 pro veškeré výpočty tepelných zařízení, tj. průměrů
 potrubí, světlosti i provozního seřízení všech regulačních
 a vyvažovacích armatur, oběhových čerpadel, i pro tzv.
 "hydraulické vyvážení", jehož cílem by měla být správná
 distribuce vyráběného tepla a jeho působením na
 teplotní čidla i požadovaná účinnost všech regulačních
 procesů, při garanci projektovaných tlakových ztrát.
 Požadovaným průtokem média se přitom rozumí takové
 oběhové množství, které zaručí požadovaný přenos
 tepla od zdroje ke všem odběrným místům.
 Například pro těleso ST2 s výkonem 750W  v 8.podlaží
 po zateplení, je klasickým výpočtem určen průtok

                               32,17 kg/h a k tomuto průtoku je

 v klasicky vypočtených hydraulických podmínkách dále
 vypočteno seřízení radiátorové armatury
N = 2,49.
 Skutečná vstupní teplota média do tělesa ale činí
 81,75°C. Aby mohla být zajištěna požadovaná účinnost
 kvalitativní regulace, musí být teplota vratné vody dle
 otopové křivky dosažena v bodě směšování ve zdroji
 tepla a nikoliv na výstupu z nejvzdálenějších spotřebiče.

 Protože ochlazení vody na trase od tohoto spotřebiče
 k bodu směšování činí 6,26°C, musí výstupní teplota
 být 76,26°C a požadovaný průtok pro přenos 750 W
 po zateplení, v tomto bodě soustavy musí být 

                                          117,3 kg/h. Tento průtok 

 již odpovídá všem požadavkům, ale při fyzikálně  
 správných průtocích ve všech úsecích otopné soustavy
 činí seřízení této radiátorové armatury
N = 6,91 !

 

 

Průtoky média jsou podkladem pro návrh všeho.  Má-li být vše správně, musejí být průtoky správné !
Opravdu si nelze představit, jak mohou k fyzikálně správným závěrům, koncepcím a teoriím
ve vytápění dojít obecně používané metody,které správné průtoky neznají a s teplem vůbec nepracují.

Některé (zvláště "prodavačské") "teoretické" přednášky, vývody, úvahy, závěry a doporučení pak pochopitelně budí úžas
a stále sílící jistotu, že obchodní ředitelé by měli především obchodovat a prodavači prodávat.
Jejich "teoretické" přednášky o funkci otopných soustav a významu regulačních procesů ve vytápění, skutečným dějům 
vůbec neodpovídají a z nepochopení podstaty vytápění pak rezultují chybná projekční a provozní doporučení.
Obor vytápění si zaslouží, aby při jeho řešení byla respektována fyzika a nikoliv obchodní slogany, pouhé názory, nebo
extrémně zjednodušené "hydraulické" vzorečky z počátku minulého století, jejichž výsledkem je vodovod a nikoliv vytápění. 

Otopná soustava potřebuje fyzikálně správné průtoky média nejen ke správné funkci vytápění,
ke správnému návrhu potrubí, čerpadel, otopných těles i armatur,

ale HLAVNĚ k plnému využití dosažitelných úspor tepla instalovanou regulační technikou.
Termohydraulika otevřela cestu ke skutečně ekonomickému a bezporuchovému vytápění budov.
Oprávněný zájem vyvolává hlavně v zahraničí.

   Nové řešení oboru nedostatky klasického projektování zcela odstranilo.

 To je 278% klasického nastavení armatury.
 Význam fyzikálně správného řešení pro správnou
 funkci a úspory regulační technikou je evidentní.
 

 Ochlazení přívodu před zateplením objektu 90-83,81 = 6,19°C
 
po zateplení objektu ve stávajících průměrech potrubí  8,25°C

 Ochlazení zpátečky před zateplením objektu 74,52-70 = 4,52°C
 po zateplení objektu ve stávajících průměrech potrubí     6,26°C

 Teplotní spád pro výpočet průtoku média u koncového spotřebiče:
 Klasický před zateplením i po zateplení objektu 90-70 = 20 K
 Fyzikálně správný před zateplením objektu 83,81-74,52 =
9,29 K
 Fyzikálně správný po zateplení objektu 81,75-76,26 =
5,49 K

 U klasického projektu pro správnou aktivaci teplotního čidla koncového
 spotřebiče, pro dosažení tepelné pohody a pro plnou účinnost regulace chybí:
 Před zateplením 53,55% média a po zateplení 72,55% média.

Ostatní řeší průtok vody - my řešíme vytápění.

 Klasické a správné (T-H)
 určení teplotního spádu
 teplonosného média

 NEZATEPL

 NEZATEPL

 Projektujeme vytápění správně  ?
 Výpočty jsou podkladem i pro výrobu všech prvků. ...

 

 

 Nové řešení umožnilo plně využít vlastností regulační techniky k úsporám tepla

 Obor vytápění má dnes  k dispozici prostředky umožňující zajistit,  aby na prahu všech spotřebičů tepla  i v celých rozvodných sítích,  byla dosažena
 shodná střední teplota teplonosné látky, garantující nejvyšší dosažitelnou účinnost regulačních procesů. Hydraulickému vyvažování pak může poprvé
 v historii poskytnout fyzikálně správné průtoky média, při kterých je zajištěn bezporuchový provoz vytápění s nejvyššími úsporami tepla. Někteří 
 odborníci se těmito výsledky cítí zaskočeni, přesto však přiznávají, že jsou správné. Svědčí to o možnostech, které dnes v boji o úspory tepla máme
 k dispozici a dokládá to optimistickou současnost i budoucnost oboru vytápění, na které se s námi můžete podílet. 

Otázky, které kladete nejčastěji:
Byl by fyzikálně správný teplotní spád nakonec nulový, kdyby objekt měl více podlaží, nebo kdyby soustava byly rozlehlejší ?
Ano. Takový bod by znamenal, že by už ani nekonečně velkým průtokem topné vody nebylo možné zajistit potřebný Dtm a v praxi používané metody
hydraulického vyvažování by o tom "neměly ani tušení". Podle teorie hydraulického vyvažování by bylo "všechno v pořádku", otopná
soustava by ve vzdálenějších a koncových bodech pouze chybně fungovala a v ještě větší vzdálenosti by prostě nefungovala. 
Aby mohlo docházet k předávání tepla z otopného tělesa do vytápěného prostoru, musí se voda v tělese ochladit z teploty
tp 
na teplotu
tz a musí být přitom současně udržen požadovaný rozdíl mezi střední teplotou vody a teplotou vytápěných místností. Udržení 
projektovaného rozdílu
tp - tz (a s ním i rozdílu tsm - tv), by ovšem vyžadovalo takové množství oběhové vody, které nelze technicky zajistit 
a požadovaná výstupní teplota vody z otopného tělesa by proto nemohla být dodržena. Se zvětšující se vzdáleností od zdroje tepla by proto 
rozdíl (tsm - tv), potřebný k vytápění místnosti, stále klesal. Soustava by nefungovala, protože i rozdíl (tsm - tv) by se blížil nule,
ale hydraulickým vyvážením seřízené průtoky média, určené klasickým projektováním, by byly v pořádku.
Takovému bodu "setkání teplotních křivek média" se říká limitní akční rádius přenosu tepla médiem a proto se přenos tepla na větší vzdálenosti
realizuje s vyšší přívodní teplotou a s větším teplotním spádem, například horkovodním rozvodem s parametry 150/70°C.
Lze takovému "setkání teplotních křivek s nulovým teplotním spádem" v běžné teplovodní soustavě zabránit ?
Ano. Ale ani o tom nemá hydraulické vyvažování "ani ponětí", takže nemůže takovému požadavku sloužit. 
V uvedeném příkladu jsou pro komparaci výsledků uvažovány průměry potrubí, převzaté z původního klasicky řešeného projektu.
Klasická teplovodní soustava by musela být navržena s vyššími rychlostmi proudění média v menších průměrech potrubí, nebo by volně
vedené stoupací větve musely být tepelně izolovány, podobně jako ležatý rozvod. Po zateplení stavebních objektů dochází k dalšímu snížení
rychlosti proudění média ve stávajících průměrech potrubí vnějších i vnitřních rozvodných sítí a proto obor vytápění potřeboval skutečně
fungující metodu, která narozdíl od hydraulického nebo hydronického vyvažování funkci otopných soustav opravdu řeší.
Jak je složité fyzikálně správné teplotní spády a průtoky zjistit ?
Vůbec to není složité. Žijeme ve světě počítačů a těm je úplně lhostejné, jestli provádějí výpočty jednoduché nebo náročné, protože 
stejně nevědí, co počítají. Musí to ale vědět programátor a v tom je síla nebo slabina současného komerčního software i celého projektování.
Microsoft nikdy nepostaví tak dobrý software pro ústřední vytápění, jaký si postaví projektant vytápění sám. Říkali jsme to už před čtvrt 
stoletím a dnes nám to už dokonce někteří i věří ...
Proč ale tedy i rozlehlejší klasické soustavy fungují ?
Ony nefungují. Pracují totiž vždy s jiným než s projektovaným teplotním spádem média na prahu tepelného zdroje a proto i s velmi nízkou
celkovou účinností všech regulačních procesů, kterými se klasické projektování, ani hydraulické vyvažování, vůbec nezabývá. Protože
u klasicky projektovaných a vyvažovaných soustav není v reálném provozu dodržen fyzikálně správný teplotní spád, není ve vztahu k řídicí vnější
teplotě dodržena v jednotlivých bodech soustavy ani odpovídající střední teplota média s níž pracují otopná tělesa
a klasická soustava proto zásobuje koncové body sítí teplem, jen za cenu zbytečného přebytku tepla na jejím počátku.
Zbytečný přebytek tepla na počátku rozvodných sítí ovšem znamená jeho zbytečnou výrobu, zbytečné ztráty a tedy i neekonomické vytápění. 
100% úspor tepla regulační technikou je dosaženo až tehdy, pracují-li regulační armatury s průtokem, který je ve fyzikálně správném vztahu 
k požadovanému přenosu tepla a k řídícím veličinám regulačních procesů (snímaným teplotám). A toto právě řeší Termohydraulika.
Proč ale musí být výstupní teplota z nejvzdálenějšího tělesa tak vysoká a teplotní spád tak malý ?
Dobrá otázka. Zpětná teplota (v našem případě 70°C) v bodě směšování dodržena být musí, aby mohla být zajištěna účinnost a správná funkce
kvalitativní regulace. Tuto teplotu bychom mohli na konstantní hladině tz = 70°C v jednotlivých uzlech udržovat i menšími průtoky než jaké
vycházejí z termohydrauliky (je to známý způsob, kterým si pomáhali někteří autoři, když matematicky nezvládli problém "opakovaných
dvou neznámých v každém úseku"). Ale tímto zjednodušujícím způsobem bychom v síti neudrželi stálou střední teplotu (důležitou pro účinnost
kvalitativní regulace), museli bychom se vzdáleností od zdroje zvětšovat otopná tělesa a nedokázali bychom kompenzovat vliv ochlazení média
v posledním úseku vratné vody, před vstupem do tepelného zdroje. Dynamická soustava by tedy opět nemohla pracovat se 100% účinností
regulačních procesů, které by nemohly působit zkoordinovaně. Ve vytápění se totiž nic zjednodušovat NESMÍ a vše souvisí se vším, 
jako v každé uzavřené dynamické soustavě. Někteří z nás už si to uvědomují a proto spolupracujících odborníků stále přibývá.
Jak je to s tou teplotou vody a s tvrzením, že k vytápění "stačí i voda studená" ?
I když to zní divně a je v tom trochu nadsázky, v podstatě to opravdu možné je. Termohydraulika s takovými "podivnostmi" běžně pracuje, čímž 
je vysvětlen i návrat k archaickému vzorečku Q = k * F *
Dt , kde "Q" je množství tepla, "k"  je součinitel prostupu tepla a "F" je plocha. 
Když si představíme kterýkoliv z členů "k" nebo "F" dostatečně velký, může být teplotní rozdíl
"Dt" mezi topnou vodou a vytápěným prostředím 
dostatečně malý k tomu, aby se voda dala nazvat "studenou". Bude-li tato voda prohřívat například všechny stěny, strop i podlahu, pak možná 
stačí teplota vody kolem 21°C - tedy "studená". To je důvod, proč Termohydraulika doporučuje po zateplení budov velikosti stávajících 
otopných těles ponechat a takto zdarma získanou plochu "F" využít k přechodu na nízkoteplotní parametry teplonosného média, 
s nejúspornějším provozem otopných soustav a rozvodných sítí v celé historii vytápění.
Proč ale právě TERMOhydraulicky řešená soustava uspoří nejvíce tepla při vytápění ? 
Protože pracuje s nejvyšší dosažitelnou účinností regulační techniky a s nejnižším "přebytkem tepla" na prahu tepelného zdroje. Nejvyšší účinnost 
regulační techniky je dána fyzikálně správnými průtoky média, dodržením shodné střední teploty média v tepelném zdroji i ve všech bodech 
rozvodné sítě, zkoordinovanou činností obou složek kombinované regulace ve vztahu k řídicím veličinám a přiřazením hydraulických poměrů 
soustav a sítí k hodnotám řídicích veličin, prostřednictvím teplotních čidel. Současné splnění všech těchto podmínek zajišťuje právě Termohydraulika.
Je přitom lhostejné, o jaký typ regulační techniky nebo druh otopné soustavy se jedná, zda jde o rozvodnou síť, otopnou soustavu, vnitřní 
okruhy tepelného zdroje nebo jen potrubí vzduchotechnických jednotek, protože to platí obecně.
Postoje a názory, které si o fungování věcí vytváříme, vždy vycházejí z elementárních výpočtů
a jsou-li jejich výsledky pak potvrzeny praktickými měřeními, vznikají nové úspěšnější technologie. Není tomu jinak ani v oblasti
projektování dynamických otopných soustav, jehož základy jsme v roce 1994 položili.

Chyba klas.projektu
90- 83,81 = 6,19°C

Klasické projektování přenos a regulaci tepla neřeší a proto nedokáže řešit ani jeho úspory.

Termohydraulické soustavy se zvýšenými úsporami tepla, připravené okamžitě přejít na provoz po zateplení budov

=CRA=DELTA Research Thermohydraulic

Hydraulické vyvážení

Termické vyvážení
světová novinka

Chybu klasického projektu
278% si ve 21.století
nemůžeme dovolit.

Nové řešení odstranilo
chyby klasického
projektování.

Kromě fyzikálně správných průtoků vyžaduje termohydraulické řešení ještě splnění dalších deseti podmínek a zdaleka nejde jen o chladnutí vody.

CELÝ PŘÍKLAD VÝPOČTU ST2 je pro velký zájem odborníků UVEDEN ZDE