Lovosická 775 P9  190 00   M 607660843            centrotherm@seznam.cz

PROFESSIONAL HEATING

 Vývoj otopných soustav   Tvorba projektových podkladů    Projektujeme vytápění správně ?       Projekt uspoří víc než zateplení ?    Orientační ceny

=CRA=CENTROTHERM a SPOLEČNOST PRO TECHNIKU PROSTŘEDÍ odborná sekce 12 - projektování a inženýrská činnost, doporučují TERMOhydraulické řešení otopných soustav a sítí.      Teorie - čemu nám KLASICKÉ VÝPOČTY BRÁNILY POROZUMĚT

 Z čeho vznikla hodnota Kv ?       Panelové domy - renovace       Náprava funkce otop.soustav       Termostatické ventily jinak         Návratnost investic

 TERMO-hydraulické řešení sítí   Nová otopná tělesa Slant/Fin   Stáhněte si otopové křivky    Levné projekty vytápění   Převody a pomůcky         HOME

 

Vytápění - projektování - vývoj - výzkum

 Toto jsou stránky pro skutečné fanoušky vytápění, které náš obor baví a kteří v něm chtějí vidět dál a hlouběji.  Uvedeme zde odtajněné informace,
 které byste marně hledali jinde, protože nepůjde o pouhé názory. Názory jsou dobré v oblasti humanitních věd, v ekonomii, případně v hospodě
 nebo v internetových diskusích, ale zde půjde o fakta a fyzikální kauzalitu. Jsou to tedy stránky pro chytré lidi. ...

 Troufáme si říci, že každá informace bude "bombou", protože se k ní nelze dopracovat žádným ze zavedených postupů současné teorie a praxe.
 V mnoha oborech je vlastně běžné, že vývoj bývá o celá desetiletí v předstihu. Ve vytápění tomu není jinak a vývoj se zrychluje geometrickou   
 řadou.Chceme tím říct, že co bylo před osmi léty "bombou" je dnes zastaralé. Vývoj je dokonce tak rychlý, že několik let se o něj nezajímat, pak
 znamená úplnou ztrátu kontinuity. Je tedy možné,že ve chvíli kdy čtete tyto řádky, už nejde o "bombu",ale o běžnou věc a proto berte toto označení 
 se stejným humorem jako my.
 Ukážeme Vám osm let starou "bombu" opravňující k tvrzení, že kdo opírá své znalosti o klasické výpočty a měření, ten vytápění rozumět nemůže. Ano, je to příklad
 
průběhu teplotních parametrů, uvedený již tři roky na našem webu. Klasické výpočty nás totiž přivedou k následujícím výsledkům:
 1)   Bude-li tepelná ztráta všech místností 750 W,
tp = 90°C a tz = 70°C, pak ve všech místnostech budou vysazena otopná tělesa s plochou F = 1,5482 m2. Proč?
       Protože u všech těles vypočteme při 90/70/20°C stejnou střední teplotu tstř = 79,44026824°C a všechna tělesa budou pracovat s rozdílem 59,44026824 K.
 2)   Požadovaný průtok všemi tělesy bude činit
32,17 kgh-1 a nastavení TRV v místnosti -800- bude činit N = 2,49.
 3)   Na patě stoupací větve budeme určovat tlakovou ztrátu armatur a provádět hydraulické vyvážení na průtok 8 x 32,17 = 257,36 kgh-1.
 A teď si představte, že to je všechno úplně špatně, i když se to na teplotě místností příliš neprojeví, kromě silně zhoršené ekonomiky vytápění 
 a stabilizace chybného průtoku na patě stoupací větve hydraulickým vyvážením, takže laik (i odborník) může být přesvědčen, že projekt byl správný.
 Klasické výpočty vedou k chybnému seřízení soustavy a měřením parametrů chybně seřízené soustavy k žádným správným výsledkům nedojdeme.
 Pokud jsme pátrali správně, tak na světě neexistuje software, schopný určit správné parametry soustavy a objasnit, proč nikdy nenaměříme, co jsme klasickými
 metodami projektovali. A nejsme-li schopni zajistit správné parametry ani výpočtem ani měřením, nejsme-li schopni vysvětlit "proč naměříme něco jiného než
 projektujeme" a "proč regulační technikou ušetříme 12% tepla, když tepelné zisky činí 40%", pak je naše přesvědčení, že "vytápění rozumíme", skutečně mylné.
 Abychom mohli podstatu tajemství našeho složitého (a proto krásného) oboru vysvětlit a mohli výsledky navzájem porovnávat, musíme mít alespoň jeden pevný
 bod. Musíme se proto dopustit dvou chyb a zabrzdit iterační výpočty tak, aby při různém průtoku otopnými tělesy vycházely v jednotlivých podlažích ze shodné
 teploty
tp a ze shodné velikosti otopných těles ve všech podlažích. Tím dostaneme čistý vliv průtoku na výkon otopných těles a na skutečné teploty tz z těles
 vystupující. Náš příklad tedy ukazuje, proč se v porovnávání projektovaných a naměřených hodnot nemůžeme vyznat.
 V oboru, kde "vše souvisí se vším" se dopouštíme fatálních chyb tím, že v nákladně budovaných laboratořích i v teoretických studiích vždy řešíme zkoumanou 
 problematiku "pro zjednodušení" separovaně a teoreticky i prakticky zjištěné výsledky pak přisuzujeme nepravým příčinám. Už jste někdy viděli laboratoř nebo
 software, které by řešily otopnou soustavu a vytápěný objekt jako celek ? Jestliže ano, dejte nám vědět. Jestliže ne, pohodlně se k našemu příkladu posaďte.
 V Evropě vyvíjený software obsahuje  jen výpočtové jádro s klasickými algoritmy a jeho produktem jsou pouze stále hezčí a propracovanější obrázky, zatímco
 výsledky, kvůli kterým se vytápění počítá, zamrzly někde v šedesátých létech minulého století a o skutečném chování otopných soustav reálný obraz neposkytují. 
 Zatímco všechny ostatní programy pro dimenzování potrubní sítě (které jsme testovali) s reálným výkonem otopných těles nepracují, budeme tyto výkony znát.
 Protože budeme znát střední teplotu tělesa, jeho plochu i jeho koeficient prostupu tepla, můžeme snadno spočítat dosaženou teplotu vytápěné místnosti jeho 
 tepelným působením. Tato nově dosažená teplota prostřednictvím dilatace teplotního čidla nastaví kuželku TRV do nové polohy, nastanou nové průtoky s novými
 koncovými teplotami na vstupu do otopných těles a můžeme celý výpočet opakovat tak dlouho, až se nové pracovní parametry soustavy ustálí. Můžeme tak
 zjistit něco, co nemůžeme zjistit žádným měřením v laboratoři, ani žádným klasickým výpočtem, ale co je přitom pro teoretické úvahy i pro doporučení "jak
 dynamické otopné soustavy provozovat" naprosto klíčové - zda se soustavy s TRV samy uregulují, či nikoliv. Teprve až toto vše spočítáme, budeme schopni
 činit racionální závěry a na seminářích teoretizovat o tom, zda skutečně máme "energii pod kontrolou" (narozdíl od prodavačů, kteří to - dokonce bez jakýchkoliv
 výpočtů - vědí hned). Do té doby však platí, že CO NEUMÍME SPOČÍTAT, TOMU NEROZUMÍME a můžeme vám důvěrně prozradit, že soustavy s TRV se z 99%
 samy neuregulují a už vůbec ne, je-li manipulováno s hlavicemi. Ale o tom všem až příště (až kvůli vysvětlení podstaty věci iterační výpočty nezastavíme).
 Dnešní příklad nám však (i se zastavenými iteracemi) dobře poslouží k pochopení, že klasické výpočty k porozumění funkci vytápění a k úsporám tepla nevedou.
 Nakonec poznámka, že kdybychom iterace nezastavili, byl by negativní vliv klasického projektování na funkci soustavy ještě větší. A jdeme na to:

 Termohydraulika - výzkum, vývoj, software  =CRA=DELTA Research Thermohydraulic
 Termohydraulika - projektování  =CRA=CENTROTHERM.
 

 Jako "bomba" kdysi zapůsobilo, že správné nastavení TRV v nejvyšším podlaží tohoto příkladu nečiní N = 2,49, ale N = 6,91, což je celých 278%
 klasicky vypočteného seřízení armatury a klasická teorie navrhování otopných soustav, prováděného měření i v praxi zavedeného hydraulického 
 vyvažování se nejen otřásly v základech, ale byly novými poznatky doslova smeteny.
 Téměř v každé kanceláři prodejců regulační techniky, významných odborných firem i vysokých škol, se objevily demonstrační panely, kde se každý
 může přesvědčit, jak se vyvažují "vodovody" a mezi všemi těmito odborníky se nenašel NIKDO, kdo by rozdíly mezi vytápěním a demonstrovaným
 "vodovodním" vyvažováním postřehl. Miliónové hodnoty byly investovány do různých laboratoří a měřicích tratí zabývajících se z hlediska vytápění
 chybnými průtoky, ale ani cent nebyl věnován do vývoje algoritmů skutečného vytápění, který "vodovodní" představy v oboru vytápění smetl.
 Smeteny byly i všechny dedukce, názory a postoje, rezultující z "hydraulického" projektování oboru, protože v klasickém projektu máme špatně
 průtoky a tím i potrubí, čerpadla, směšování, přepouštění i všechny armatury, včetně jejich provozního seřízení, o regulaci ani nemluvě.
 Bylo jasné, že v dynamických otopných soustavách mámě špatně seřizování regulačních prvků a CELOU EKONOMIKU VYTÁPĚNÍ, kvůli které byla
 regulační technika s astronomickými náklady vyvíjena a celosvětově zavedena.
 Náhle bylo jasné, proč po instalaci regulační techniky mohou "úspory tepla" činit
- 2% !!! (známý vídeňský experiment) až cca 12%, když tepelné
 zisky prokazatelně činí cca 40% potřeby tepla na vytápění.
 Tohle vše jste mohli vědět už dobrých 35 let a vývoj oboru mohl kráčet úplně jinými cestami, kdyby prof.H.Esdorn a A.Ritter ve svém výzkumu uspěli
 a kdyby jejich práce neztroskotala na tom, že počítače byly tenkrát ještě v plenkách. Neexistovalo by žádné dnešní vyvažování, ale správná metoda
 výpočtu dynamických soustav, která před osmi léty potvrdila, co Oni geniálně věděli už o 27 let dříve a náš příklad jim dal plně za pravdu.
 Bylo jasné, že dynamické otopné soustavy nelze projektovat jako statické, že v nich musí být řešen přenos tepla automaticky řídící průtoky a že 
 jejich správná a ekonomická funkce vyžaduje,aby vztahy mezi řídicími a řízenými veličinami nebyly narušovány irelevantními a náhodnými zásahy.
 Bylo jasné, že dimenzování potrubí nelze řešit odděleně od zpracování teplonosné látky otopnými tělesy a bez řešení zkoordinované funkce složek
 kombinované regulace vytápění a tím byly smeteny i aplikační možnosti dřívějšího software Superdim ETM, používajícího pouze Eliminační
 Termodynamickou Metodu a řešícího ochlazení vody v soustavě pouze v závislosti na průměrech potrubí a na rychlosti proudění, protože tento 
 software už pro nepochopení tehdejšího vedení nemohl být dokončen do úrovně, na kterou byl původně koncipován.
 Bylo také jasné, že statisíce otopných soustav osazených podle zákona č.406/2000 Sb. termostatickými ventily, mají špatně seřízené regulační prvky 
 a jsou chybně hydraulicky vyváženy, takže dosáhnout v nich správné aktivace teplotních čidel nelze a všechny tyto soustavy potřebují kromě
 hydraulického vyvážení na správné průtoky, ještě vyvážení termické.
 Bylo jasné, že u termicky nevyvážených soustav není zajištěn vztah mezi řídicími teplotami a řízenými průtoky teplonosné látky, není zabráněno
 zkratovým průtokům, takže dodavatel tepla musí zbytečně vyrábět jeho přebytek, aby zajistil dostatečné vytápění v koncových bodech.
 
 Bylo jasné,že pro ekonomiku vytápění je ještě řádově škodlivější průtok nadměrný,při kterém se zbytečně vyrobené teplo s enormními distribučními
 ztrátami navrací bez využití zpět, ale na teplotě vytápěných místností se to, v případě nominálních otopných ploch, už téměř neprojeví vůbec.  To
 je i důvod, proč je reklama prodavačů regulační techniky o"možnosti nastavení požadované vnitřní teploty v rozsahu stupnice termostatické hlavice"
 klamavá.
 Bylo jasné, že klasické projektování ústředního vytápění neumožňuje zkoordinovanou funkci složek kombinované regulace výkonu, protože není
 splněn požadavek na dodržení shodné střední teploty ve zdroji a v koncových bodech, ani správná aktivace teplotních čidel tepelným působením
 otopné soustavy, takže regulace vytápění - jako jediný prostředek k dosažení úspor tepla - nemůže pracovat efektivně, s plnou účinností.
 Bylo jasné, že úpravy otopných soustav po zateplení budov změnou průtoků ve stávajících průměrech potrubí (tj. hydraulické úpravy tepelného 
 výkonu neustále přednášenou kvantitativní regulací) jsou úplně chybné, jako ostatně většina čistě "hydraulických" řešení a doporučení.  
 
 Když pak v roce 2005 v rámci studie úprav otopných soustav po zateplení budov vyšlo najevo, že jsou pro tento případ zcela chybné i "odborně" 
 doporučené parametry teplonosné látky 75/55/20°C, bylo jasné, že současná teorie a praxe oboru vytápění, opírající se o klasické výpočty, je
 zcestná a své hlavní cíle - bezporuchové nehlučné vytápění s úsporami tepla odpovídajícími tepelným ziskům - není schopna řešit. 
 Když si "špičkoví odborníci" přečetli kritiku tohoto teplotního spádu, přešli v tichosti na parametry 70/50/20°C, čímž definitivně potvrdili, že vůbec
 nechápou, o co ve vytápění jde. Bylo jasné, že na ně v úsporách tepla nadále spoléhat nemůžeme.
 O tom, jaké průtoky nastanou v dynamických otopných soustavách a vnějších sítích, totiž  příliš nerozhodují hydraulické výpočty, ale teploty vody,
 vstupující do otopných těles. Bude-li například u soustavy s původními parametry 90/70/20°C po zateplení objektu požadován tepelný výkon 50%,
 pak zachování původních průtoků v potrubních sítích vyžaduje, aby vstupní teplota do otopných těles nepřesáhla hodnotu
60,55°C. Po odevzdání
 50% tepla do vytápěných místností bude teplota výstupní vody z těles
50,52°C. Bude-li vstupní teplota do těles vyšší, budou průtoky automatickou 
 funkcí TRV sníženy, se všemi
pro ekonomiku negativními důsledky. To vše bychom s termohydraulikou věděli, ale bez ní prostě plodíme chyby.
 Bylo jasné, že vztah mezi průměry potrubí distribuční sítě a mezi průtoky teplonosné látky nemůže a nesmí být  libovolný, jak je tomu při ručním
 ovládání regulačních prvků a že největším nepřítelem správné a úsporné funkce dynamických soustav jsou zkratové průtoky, které právě ruční 
 ovládání regulačních prvků vyvolává a prodavači regulační techniky (dokonce i mnozí odborníci) na svých seminářích šíří informace, oboru
 vytápění škodlivé, nejen odporující podmínkám automatických úspor tepla regulační technikou, ale dokonce je znemožňující.
 Bylo jasné, že regulace tepelného výkonu otopných soustav
nesmí být převážně kvantitativní , na kterou se soustřeďuje drtivá většina výrobců
 a přednášejících prodejců regulační techniky, ale hlavní váha spočívá na regulaci kvalitativní (o které kupodivu od přednášejících téměř neslyšíme
 i když nám tvrdí, že máme regulaci "energie pod kontrolou"). Kvantitativní regulace musí totiž plnit jen úlohu doplňkovou a působit jen lokálně.
 To všechno dohromady poskytuje dostatečné důvody k poznání, že na základě klasických výpočtů, měření a vyvažování ekonomickému provozu
 dynamických otopných soustav skutečně nerozumíme, na seminářích si přednášíme bludy a chceme-li energetickou situaci opravdu řešit, pak
 musíme přijít s řešením úplně novým, skutečně revolučním - termohydraulickým.
 K uvedeným poznatkům by bylo možné přidat ještě mnohé další. Například to, že směšovací okruhy kvalitativní regulace musejí být hydraulicky 
 vyváženy na správné průtoky v obou cestách, aby směšovací armatury mohly pracovat s nedeformovanou regulační charakteristikou. Je tedy 
 potřebné dimenzovat tyto okruhy s jinými než klasickými průtoky a současně zajistit, aby se k bodu směšování vracela ze soustavy správná teplota
 vody
tz. Je potřebné zajistit, aby obě složky celkové kombinované regulace vytápění pracovaly zkoordinovaně. Ve všech soustavách s regulační
 technikou je potřebné zajistit
termické vyvážení na prahu spotřebičů tepla a mnoho dalších podmínek, abychom mohli vytápět skutečně efektivně.

 Vytápění je obor, kde hlavním uživatelským kritériem jsou dosažené teploty vytápěných místností, na nichž se ani řádové chyby v průtocích 
 teplonosné látky příliš neprojeví a před veřejností tak může vystupovat v roli "špičkového odborníka" téměř kdokoliv.  Ale chyby se velmi výrazně
  projeví právě na účinnosti regulačních procesů a na ekonomice vytápění, které klasické projektování nijak neřeší, protože to nedovede.  To je
 i hlavní příčinou toho, proč KLASICKÝ KOMERČNÍ SOFTWARE VYTÁPĚNÍ NEUMÍ A ÚSPORY TEPLA NEŘEŠÍ. Ve 21.století tak mají projektanti v rukou
 jen rychlé kalkulačky, které dělají stejné chyby jako ruční výpočty, kvůli kterým byly v minulém století návrhové algoritmy
extrémně zjednodušeny.
 Nástup výpočetní techniky tak nemohl naplnit hlavní naděje a očekávání, vkládané do nových možností v pochopení kauzálních souvislostí oboru
 vytápění. Programátorům nikdo nevysvětlil, že ve vytápění programují extrémně zjednodušené vzorečky, které s hlavním cílem řešení oboru 
 (teplem) vlastně vůbec nepracují, že používají výpočtové konstanty,které konstantami nejsou,že vůbec neřeší složité vztahy mezi řídicími a řízenými
 veličinami, že vůbec neřeší závislosti tlakových ztrát otopných soustav na teplotě vytápěného prostoru, které jsou řádově větší, než celé hydraulické
 výpočty, že vůbec neřeší důležitou podmínku zkoordinované činnosti dvou nezávisle pracujících složek celkové kombinované regulace vytápění 
 a mnoho dalšího. Obrovský pokrok hardware vedl k dokonale graficky ztvárněnému uživatelskému prostředí a za stále hezčími obrázky by nikdo ani
 nehledal výsledky stejně chybné a stejně nevěrohodné, jako z logaritmického pravítka. Až je nám těch programátorů líto, když se výsledkům jejich
 dřiny někdy říká "hezky namalované hlouposti". ...
 PROGRAMOVÁNÍ je "legrace" do chvíle, než začnete řešit něco složitého, pak už je to opravdová dřina.  EXTRÉMNĚ ZJEDNODUŠENÉ VZOREČKY 
 klasického projektování Vás o složitosti vytápění nepřesvědčí, ale termohydraulika určitě ANO. Abychom však k vyřčenému "A" řekli i "B", podívejte
 se na porovnání výsledků řešení jedné nevelké otopné soustavy v Pardubicích, které vám můžeme doložit:
 Známý komerční software nejmenované firmy: Průtok soustavou  G = 5761 kgh-1 potřebný dispoziční tlak  1,2 kPa
 Náprava funkce soustavy Superdim ATHG:        Průtok soustavou  G = 6954,98 kgh-1 potřebný dispoziční tlak 42,5 kPa.
 K řešení nápravy funkce jsme se dostali právě proto,že"soustava nefungovala"a nikdy bychom tuto nápravu nedokázali zajistit, kdybychom soustavu
 hydraulicky vyvažovali na parametry původního projektu, který "přece musí být správný, protože byl vypracován na počítači". ...

 DVA DRUHY SOFTWARE - DVA DRUHY MYŠLENÍ
 Software můžete postavit dvěma způsoby. Buď vezmete normy a do klávesnice přesně "naboucháte uvedené vzorečky" aniž byste nad jejich 
 správností přemýšleli a získáte tím velmi rychle komerční verzi, nebo si začnete klást otázky "proč se to či ono počítá tak, jak je uvedeno". První
 způsob zabere měsíc nebo rok a uživatel získá rychlé řešení problému, bez posunu v kvalitě. Dále nebudete schopni například odpovědět na otázky
 proč soustavy hlučí, proč ze 40% tepelných zisků ušetří 12ˇ% a mnohé další.
 Druhý způsob je, co do pracnosti, nesrovnatelně náročnější. Musíte nejen analyzovat stávající klasické algoritmy, ale podstatu problémů vytápění
 musíte pochopit a VYŘEŠIT. Zkrátka musíte programovat až VYŘEŠENÝ problém. To prof.H.Esdorn a A.Ritter v počátcích výpočetní techniky nemohli
 zvládnout vůbec a v době jejího pokročilého vývoje to trvalo téměř 30 let. Ale výsledky za to stojí, protože spolupracující příznivci TH jsou dnes
 schopni, místo "vodovodů" projektovat skutečné vytápění. Na okraj se pak dostanou jen ti, kteří se na nic neptají a nediskutují. ...

 Hlavní charakteristikou "bomby", kterou jsme  zde ukázali, je "zákeřnost" klasického projektování. Jeho úplně chybné výsledky totiž neznamenají,
 že otopné soustavy vůbec nepracují a nikdy jsme to ani netvrdili. Klasicky projektované soustavy ale pracují poruchově, neekonomicky, s mnoha
 nežádoucími vlastnostmi (nedotápění koncových bodů, hlučnost, zbytečná nadvýroba tepla ve zdrojích, atd.) a to tvrdíme i nadále. Klasicky řešená
 otopná soustava nemůže překročit ostudnou hranici cca 12% úspor tepla ze 40% tepelných zisků, protože by to odporovalo přírodním zákonům 
 a fyzikální kauzalitě příčinných následků, které jsme zde dokázali. Chtěli jsme chytrým lidem ukázat, že klasické výpočty k pochopení funkce
 vytápění nevedou a správná pravidla z měření chybné funkce nelze odvodit. Sama skutečnost, že jsme s vysokými náklady vyvinuli regulační             techniku automaticky reagující na teplotu vytápěného prostoru, kterou pak "odborně" doporučujeme ovládat "ručně" , nepotřebuje žádný komentář.
 Ve vytápění je nositelem tepla voda a její teplota má na vytápění řádově větší vliv než průtok.Přesto se téměř všechny "odborné"články a přednášky
 točí stále jen kolem průtoku (117,3 kgh-1 nebo 15 kgh-1), jehož regulace je považována za"regulaci vytápění"a zmatení  pojmů z nepochopení 
 podstaty vytápění dosáhlo vrcholu.
 Fyzikálně správné průtoky potřebujeme k zajištění ekonomiky vytápění a k odstranění poruchových stavů, nikoliv k výkonové regulaci, na kterou
 mají průtoky vliv téměř zanedbatelný, jak nám dokázal uvedený příklad. Fyzikálně správné průtoky potřebujeme,abychom mohli správně navrhovat
 průměry potrubí, oběhová čerpadla, všechny armatury i jejich správné seřízení při hydraulickém vyvažování, ale k výkonové regulaci je centrální
 změna průtoku téměř nepoužitelná, protože stejná změna průtoku vyvolá v každé místnosti jinou teplotu. Přesto se ale centrální změna průtoku 
 běžně doporučuje i praktikuje a dokonce se pro ni vyvíjejí speciální zařízení. To vše svědčí o tom, jaký chaos v oboru vládne a jak opravdu platí,
 že CO NEUMÍME SPOČÍTAT, TOMU NEROZUMÍME. Z nedostatečnosti algoritmů klasických výpočtů,v nichž jsou hodnoty veličin pouze předpokládány,
 pak nelze odvodit vliv těchto veličin na finální parametry celku, jeho funkci plně pochopit a  dochází k omylům i velmi zkušených odborníků.
 
 Představy o tom, co je v oboru správné a co nikoliv, se vždy musejí opírat o nějakou realitu. Jestliže v oboru vytápění k takové realitě nevedou ani
 klasické výpočty, ani měření nebo vyvažování chybných průtoků, pak se musíme ptát, o jakou realitu se teoretické přednášky odborníků a prodavačů 
 regulační techniky vlastně opírají. Odborníci, soudní znalci, auditoři i projektanti jsou lidé, kteří rozumět vytápění nutně potřebují, aby mohli 
 určovat správné koncepce a správné provozní podmínky, zakotvené v legislativě. Všichni tito lidé nutně potřebují opírat své postoje a závěry
 o věrohodný výpočtový model, který není v rozporu s realitou a proto jsme vyvinuli řádově přesnější model - termohydrauliku. K jejímu masovému
 rozšíření by stačil zlomek finančních prostředků, promrhaných neplodnými diskusemi o příčinách hlučnosti a poruchových stavů. Termohydrauliku
 nutně potřebují i výrobci regulační techniky, aby nemuseli produkovat výrobky, jejichž výkonové charakteristiky leží mimo oblast požadovaných
 pracovních parametrů. S termohydraulikou bychom například věděli, že všechny otopné soustavy s TRV potřebují TERMICKÉ vyvážení a proces
 osazování regulační techniky podle zákona č. 406/2000 Sb., bychom po hydraulickém vyvážení nepovažovali za dokončený. Věděli bychom také,
 že hydraulické vyvažování na klasicky vypočtené průtoky je chybné a není v souladu s požadovaným přenosem tepla teplonosnou látkou, který
 aktivuje teplotní čidla prvků lokální kvantitativní regulace k úsporám tepla.
 Výrobci regulační techniky ve svých laboratořích sice zjistí jak se jejich výrobek chová v laboratorních podmínkách, ale nemají ani nejmenší
 tušení o tom, jak se chová ve spojení s dalšími komponenty, v reálné otopné soustavě. Jestliže jejich výrobek může být pro stejných 750 W jednou
 nastaven na hodnotu 2,49 a podruhé na hodnotu 6,91, pak je jisté, že klasické výpočty vycházející z "hydraulických úvah" jsou chybné a výrobci
 by potřebovali své úvahy stavět na výpočtech věrohodnějších. S termohydraulikou by jejich výrobky v reálných soustavách daleko lépe fungovaly.
 S termohydraulikou by je ani nenapadlo doporučovat "vyvažování soustav při sejmutých hlavicích", ale naopak by získali inovační potenciál pro 
 jednoduchou úpravu, umožňující vyvažování opravdové.
 S termohydraulikou bychom neříkali, že "úpravy otopných soustav po zateplení objektů je možné dělat buď změnami průtoků nebo změnami
 teplot", protože bychom jasně věděli, že to první doporučení vede ve stávajících průměrech potrubí k silně neekonomickému vytápění.
 S termohydraulikou bychom nezmenšovali stávající otopná tělesa, ani průtoky po zateplení objektů, nezaváděli bychom chybné teplotní parametry
 a nikdy bychom s nimi nevyprojektovali tisíce otopných soustav, ani bychom v hydraulickém vyvažování neviděli "prostředek k nápravě funkce
 vytápění", kterým nikdy nebylo a není. ...
 Termohydraulika garantuje shodnou střední teplotu vody ve zdroji i ve všech tělesech a tím i 100% účinnost ekvitermní regulace. Už to by samo 
 o sobě by stačilo k podstatně úspornějšímu vytápění. Ale TH garantuje i zkoordinovanou činnost obou složek kombinované regulace, správnou
 aktivaci teplotních čidel tepelným působením soustavy, eliminuje zkratové průtoky, přiřazuje hydraulické poměry k řídicím teplotám, umožňuje
 soustavě reagovat na změnu řídicí teploty jako na poruchovou veličinu regulačního procesu, eliminuje nedotápění koncových bodů, umožňuje
 vyvažování na průtoky odpovídající požadovanému přenosu tepla, stabilizuje průtoky v soustavách a sítích (průtoky se mění jen při působení 
 tepelných zisků), vyloučením zkratových průtoků i náhlých změn teplotních parametrů vody eliminuje hlučnost, brání zbytečné nadvýrobě tepla ve
 zdroji, minimalizuje tepelné ztráty potrubí, maximalizuje 
přenosovou schopnost rozvodných sítí,výrazně zvyšuje regulační schopnost všech armatur,
 
prodlužuje životnost regulačních okruhů, umožňuje upravovat otopné soustavy na stav po zateplení objektů ještě před zateplením jejich konstrukcí
 
a mnoho dalšího
 
 Ani v jednom případě termohydrauliky, aplikované řádově v tisících bytových jednotek se nevyskytla hlučnost a ve všech  případech došlo k 
 významnému zvýšení úspor tepla regulační technikou, při současné nápravě původní chybné funkce. 


 
Proč je přesné projektování ústředního vytápění potřebné a důležité ?
 Není to proto, aby "tělesa aspoň nějak hřála", toho se často dosáhne i projektem lajdáckým, nebo dokonce žádným. Ale mezi lajdáckým a přesným
 projektem je  propastný rozdíl v ekonomice vytápění, v ekonomice výroby a distribuce tepelné energie, v účinnosti všech regulačních procesů
 a ve skutečném využití nevratně vyrobeného tepla k hlavnímu účelu - k vytápění a k zajištění nejlevnější tepelné pohody pro lidi. K dosažení úspor
 nevratně vyrobeného tepla existuje jen jediný skutečný prostředek a tím je REGULACE. Přerušované vytápění (nebo nevytápění) přináší sníženou
 spotřebu paliva,ale nikoliv úsporu tepla,protože jsme v době přerušeného vytápění nikam žádné teplo nedodávali.Teplota místností přitom poklesla,
 takže jsme při projektované teplotě místností nemohli žádné teplo ušetřit. Šetří REGULACE.Ta ovšem nemůže správně fungovat s různými středními
 teplotami ve zdroji a ve spotřebičích tepla, s chybnými průtoky teplonosné látky, s chybnými průběhy otopových křivek, ani s chybnou aktivací
 teplotních čidel. ... 
 Funkční a ekonomické parametry otopné soustavy nelze optimalizovat pro LIBOVOLNÉ průtoky náhodně volené uživatelem, pro LIBOVOLNÉ vztahy
 mezi řídicími teplotami a protékajícím množstvím, pro LIBOVOLNĚ opakované zátopové stavy, pro chybně stanovené teplotní parametry topné vody,
 pro nezkoordinovanou činnost kvalitativní a kvantitativní složky celkové kombinované regulace tepelného výkonu, ani pro zcela chybné průtoky
 zakonzervované hydraulickým vyvažováním. 
 Nedobré zkušenosti s klasicky projektovanými soustavami vedou k odpojování od sítí CZT a k navrhování stále komplikovanějších a dražších zařízení,
 které opět nemohou dokonale fungovat,
protože se jejich návrh potýká s nedokonalými nebo chybnými výpočtovými algoritmy a se stále hlubším
 nepochopením významu projektování oboru. Chceme-li správně fungující úsporné vytápění, budeme muset pochopit, že to nikdy není jen vlastností
 instalovaného výrobku, ale způsobu jeho projektování. I ten nejdražší a nejdokonalejší výrobek lze vyprojektovat buď správně, nebo špatně a tím
 jeho vlastnosti znehodnotit a naopak - i těmi nejlevnějšími výrobky můžeme při správném projektování dosáhnout vyšších úspor tepla.
 Budeme se muset vymanit z laciných komerčních sloganů, založených na extrémně zjednodušeném "vodovodním" chápání termického oboru 
 vytápění a od diletantských představ se vrátit k fyzikální kauzalitě. Budeme se muset vrátit k racionálnímu pochopení faktu, že nejvyšší garancí 
 správné funkce vytápění a nejvyšších dosažitelných úspor tepla, je právě PROJEKT.
 
 Abychom vůbec mohli "něco zaregulovávat, vyvažovat" a měřením parametrů soustav "vyhodnocovat, zda soustava pracuje správně či nikoliv", 
 musíme nejprve vědět, jaké parametry bychom u správně fungující konkrétní soustavy měli naměřit.
To nám ale klasické "hydraulické" projektování
 oboru neposkytuje a proto bylo nutné "hydraulické" projektování opustit. Rozumět vytápění, znamená mít k dispozici silný výpočtový model, bez
 jehož výsledků nemůžeme reálnou míru vlivu jednotlivých faktorů ANI OBJEVIT, NATOŽ JIM POROZUMĚT a sama praxe opravdu nestačí.
 Takovým silným výpočtovým modelem algoritmy klasického projektování rozhodně nejsou a proto vznikají fámy, falešné představy a nedorozumění.
 Vytápění je obor termický, nikoliv hydraulický a porozumět mu, znamená pracovat přímo s teplem, nikoliv jen s průtoky teplonosné látky a tepelné
 působení otopných soustav jen předpokládat. Hydraulické zjednodušení výpočtových algoritmů nám dobře sloužilo po celé 20. století, ale dnes už
 nestačí. Nedotápění koncových bodů, hlučnost, nestabilita pracovních parametrů a pouhých 12% úspor tepla ze 40% tepelných zisků, patří skutečně
 do minulého století, kdy klasické návrhové algoritmy vznikly a dodnes se v ničem nezměnily, i když se úplně změnily otopné soustavy.
 A jak se zachovají všichni ti "všeumělové" a samozvaní "vůdci oboru" po přečtení těchto řádků ? Víme to předem. Jsou odborníci, kteří neváhali 
 přijet z druhého konce planety, protože je vývoj skutečně zajímal, byli schopni mu porozumět a hlavně diskutovat. Byli schopni pochopit, že cíl je
 společný a tím jsou úspory tepla. A pak jsou ti druzí, kteří se nikdy na nic nezeptají, protože jim je ve vytápění "dávno všechno jasné" i když si jej
 pletou s vodovodem a od nich se pak adekvátních úspor tepla, ani správné funkce soustav, nikdy nedočkáme.

 
Jako z jiné planety
 pak přirozeně působí projekty termohydraulické, kde soustavy fungují úsporně a nehlučně od prvního spuštění i když nejsou speciálně odplyněny 
 a nepotřebují žádné vyvažování, ani jiné "oživovací postupy". Fungují  proto, že v nich byly respektovány fyzikální zákony a termické soustavy 
 nebyly projektovány jako vodovody. Pouze termohydraulické projekty totiž splňují základní energetickou bilanci soustav, určených k vytápění:











 A jaký je soulad termohydraulicky projektovaných a naměřených parametrů ?
 Měření projektovaných a reálných parametrů 5.3.2009 Čimice: BLOK B projekt 7,91 m3h-1 reál 8,03 m3h-1. BLOK C projekt 7,97 m3h-1 reál 8,00 m3h-1.
 Součtový průtok v síti pro oba bloky: Projekt 15,88 m3h-1 reál 16,03 m3h-1 rozdíl 0,15 m3h-1, tj. 0,94%.
 Venkovní teplota 10°C, přívod projekt 40,6°C reál 40,9°C  zpátečka projekt 36,7°C reál 37,0°C.
 Projektované teplotní parametry při te -12°C: Přívod 65,68°C  zpátečka 53,27°C.
 Měření provedeno za přímé účasti investora, předsedy odborné sekce 12 projektování a inženýrská činnost STP a dále soudního znalce oboru.
 Zde vidíte
vyjádření investora BD Žalov k dosaženým výsledkům termohydraulického řešení.

 Vše, co říkáme o termohydraulice, je podloženo hloubkovou analýzou výpočtových algoritmů na ČVUT, dvěma nezávislými soudně znaleckými
 posudky, písemným vyjádřením SEI, písemnými vyjádřeními spokojených zákazníků, praktickými aplikacemi v tisících bytových jednotek i měřením
 parametrů termohydraulicky projektovaných, nebo termohydraulicky seřízených otopných soustav. Důkladné prověření termohydrauliky bylo nutné,
 protože její ohromující výsledky jsou zcela jiné, nejen v oblasti funkce a odstranění hlučnosti, ale především v ekonomice vytápění.Termohydraulika
 revolučním způsobem změnila obor vytápění a poprvé v historii vyřešila ekonomiku vytápění budov.

 Úplně jiná otopná soustava
 Termohydraulické řešení neznamená jen "jinak řešenou klasickou soustavu". Znamená soustavu ÚPLNĚ JINOU, jejíž všechny vlastnosti jsou zcela 
 jiné, i když u stávajících soustav jde jen o jiné seřízení armatur, bez jakýchkoliv demontáží a montáží nově zakoupeného zařízení.Termohydraulické
 řešení je proto nejlevnějším a nejúčinnějším způsobem dosažení skutečných úspor tepla.
 Pochopit vlastnosti soustavy znamená porozumět deterministickým vztahům jejich prvků a to bez jejich hlubší analýzy není možné. Novému řešení
 otopných soustav může porozumět jen ten, kdo se nebrání diskusi, kdo se nebojí ztratit falešnou "hydraulickou prestiž" a zajímá ho fyzikální pravda.
 
 
166 krát LEVNĚJŠÍ ÚSPORY TEPLA
  Význam termohydrauliky pro obor vytápění opět nejlépe demonstruje příklad řešení objektu VVÚ-ETA 8NP, 84 otopných těles x 295,-Kč / těleso.
  Při celkové ceně zateplení 5 000 000,-Kč činily náklady na dosažení 1% úspor tepla 103 135,-Kč a na dosažení 1% úspor tepla termohydraulickým
  seřízením činily náklady 84 x 295 = 24 780,-Kč. Termohydraulikou šetříme teplo 103135 / 24780 = 166,48 krát LEVNĚJI.


 Všem příznivcům termohydrauliky proto držíme palce, slibujeme další podporu a děkujeme za přízeň i za pozornost.
 
TERMOHYDRAULIKA SLOUŽÍ K ÚPLNÉMU POROZUMĚNÍ EKONOMICKÉ FUNKCI OTOPNÝCH SOUSTAV

 Průtok 117,30 kgh-1 -  proč to není úplně přesně 750W ?
 8,168521538*1,558455287*(78,96240825-20) = cca 750 W, ale
 vysazená otopná plocha je o něco menší, takže v místnosti -800-
 je výkon tělesa 743,10 W při průtoku 117,30 kgh-1 a
tz = 76,26°C,
 kterou nutně potřebujeme, aby v bodě směšování byla
tz = 70,00°C.
 Vysazená menší otopná plocha přitom byla určena z 90/70/20°C
 a proto činí jen F = 1,5482 m2, ale měla být 1,558455287 m2.
 Klasicky projektovaný chybný průtok pouhých 32,17 kgh-1  
 bude znamenat silné nedotápění a 3,6 krát menší průtok
 se jako chyba úměrně projeví ?
 Nikoliv. Výkon tělesa bude 651,68 W, ale teplota zpětné vody už
 nebude
76,26°C, a nenaměříme ani 70°C, ale pouze 64,36°C.
 Sníženým výkonem ale nebude plně dosaženo projektované
 teploty místnosti aktivující teplotní čidlo, zdvih kuželky TRV bude
 větší a z působících tepelných zisků vytěžíme menší úspory tepla.
 Také účinnost ekvitermní regulace je mnohem nižší,protože zatímco
 v tepelném zdroji bude střední teplota vody 79,44°C, v tělese -800-
 už činí pouze 72,58°C a pro úspory tepla kvalitativní regulací má
 udržení shodné střední teploty ve všech bodech soustavy klíčový vliv.
 Průtok pouhých 15 kgh-1, tj. 7,8 krát méně a voda jen kape ...
 rovněž nemusí způsobit fatální nedotápění místností, protože výkon
 tělesa bude stále ještě 538,96 W,ale při teplotě zpětné vody
50,87°C
 a střední teplotě už pouhých 64,54°C, takže tímto průtokem bychom
 účinnost ekvitermní regulace téměř zlikvidovali a výrazně nižší by
 
byly i úspory tepla funkcí TRV. Opravdu průtok "reguluje vytápění" ?
 Jaké další negace přináší "klasický" nedostatečný průtok ?
 V příkladu jsou uvažovány teploty přívodní vody
tp, odpovídající max.
 průtokům určeným termohydraulicky, tj. průtokům kompenzujícím
 úbytek tepelné energie na trase od zdroje k jednotlivým tělesům.
 I při těchto nejvyšších průtocích činí vstupní
tp do nejvzdálenějšího
 tělesa
81,75°C při teplotě 90°C v tepelném zdroji.
 S každým poklesem průtoku tato koncová teplota klesá a při
 klasicky projektovaném průtoku 32,17 kgh-1 už je pak výrazně nižší
 (nakonec při nulovém průtoku už by se veškeré vyrobené teplo
 přeměnilo jen na tepelné ztráty potrubí a vstupní teplota do tělesa
 by se rovnala teplotě okolí). Protože hydraulickým vyvážením je
 klasicky projektovaný nedostatečný průtok na patě stoupací větve
 stabilizován, musí být většinou řádné vytápění koncových bodů
 zajištěno zbytečně nadměrnou teplotou topné vody a tedy opět
 neekonomicky.Hydraulické vyvážení na počátku potrubí pro ST2 je
 potřebné provést na průtok 616,38 kgh-1, což je průtok 2,4 krát
 větší, než klasicky projektovaný 257,36 kgh-1, který je chybný.
 Bylo jasné, že hydraulické vyvažování je chybné, protože
 jsou chybné vyvažované průtoky.Ale nestyďme se, protože zavedené
 postupy současné teorie a praxe to zjistit a vyhodnotit neumožňují.
 ...................
Kolik miliónů v ČR asi vyvažování stálo ? A na světě ?

 

 Obr.1 Vliv průtoku na tepelné výkony a na teplotu zpětné vody tz°C.

 A teď nám něco přednášejte o hydraulickém vyvažování a hydraulické stabilitě. ...

TOP SECRET
DECLASSIFY

 Inteligentní člověk jde za novým
 poznáním světa kraj ale ví, že pravda
 se ze zmatku nikdy nevynoří.

 Rozhodl jsem se,že nebudu zarputile
 lpět na svých názorech, když mi
 někdo ukáže rozumné důvody,
 kterých bych se mohl chopit. Nemám
 totiž jiný cíl, než přiblížit se k pravdě.
                  Antony van Leeuwenhoek

 Základní energetickou bilanci nesplňuje žádný
 klasický projekt, žádné hydraulické vyvažování,
 ani žádná z metod klasického řešení oboru
 vytápění, i když jde o základní podmínku
 správné funkce a ekonomického provozu
 otopných soustav s plným využitím regulační
 techniky k úsporám tepla.
 Pro dokonalou nehlučnou funkci s plnými
 úsporami tepla z tepelných zisků potřebujeme
 soustavu TERMOHYDRAULICKOU.

Přijmeme-li názory druhých, můžeme potvrdit jen to, co už je známé. Dosažení skutečných úspor tepla vyžadovalo mnohem víc.
Projektanti neměli v rukou nástroj, který by umožnil nahradit pouhé názory a mýty skutečným poznáním. Ve 21.století takový nástroj mají.
Jsme zde pro Vás.