Stránky pouze pro skutečné zájemce o obory vytápění a regulace

PROFESSIONAL HEATING

 Vývoj otopných soustav    Tvorba projektových podkladů   Projektujeme vytápění správně ?      Projekt uspoří víc než zateplení ?      Orientační ceny

=CRA=CEMTROTHERM a SPOLEČNOST PRO TECHNIKU PROSTŘEDÍ odborná sekce 12 - projektování a inženýrská činnost, doporučují TERMOhydraulické řešení.                            Vývoj soustav - z historie oboru vytápění.

 Z čeho vznikla hodnota Kv ?       Panelové domy - renovace       Náprava funkce otop.soustav       Termostatické ventily správně     Návratnost investic

 TERMO-hydraulické řešení sítí   Nová otopná tělesa Slant/Fin   Stáhněte si otopové křivky    Levné projekty vytápění    Převody a pomůcky        HOME

 

Vytápění - projektování - vývoj - výzkum

1698    Leonard Christoph Sturm navrhuje samostatný
                výměník tepla, vložený do odtahových trub
                kouřových plynů - dnes
moderní krbová vložka
1700    Profesor matematiky Joh.Arch.Schmidt navrhl
                první teplovzdušná kamna podle myšlenky
                Francouze Savota.
1720    Němec Joh.Georg Leutmann popisuje v knize
                "Vulcanus famulus" konstrukci kovových kamen
                s prodlouženým kouřovým tahem.
1751    Francouz J.Charles Chapuset navrhuje první
                litinová kamna s tepelnou akumulací.
                Dvouplášťová kamna jsou vyplněna pískem,
                jsou proto těžká a nepřenosná.
1765    Angličan William Lewis navrhuje první přenosná
                kamna tepelně izolovaná.
1780    Francouz Clavelin a Němec Joh.Wilh.Chryselius
                objasňují funkci komína.
1821    Vídeňský inženýr Meissner navrhuje oběhové 
                teplovzdušné vytápění, které se až do roku 
                1870 stane nejrozšířenějším druhem. Doporučují 
                jej významné autority, jako německý profesor 
                Herman Rietschel a v roce 1900 český inženýr 
                rytíř Jan Purkyně.
1827    provedl projektant setník von Brauckmann první
                tepelně-technický výpočet v souvislosti
                s návrhem teplovzdušného vytápění budovy
                gymnasia v Heilbronnu. Až do roku 1870 je
                nejrozšířenějším druhem ústředního vytápění
                právě (dnes moderní) tzv. oběhové vytápění
                teplovzdušné, kterému ale chybí radiace.
1857    Bratři Robert, James a John Musgrave z irského
                Belfastu zdokonalují kamna se spodním ožehem
                a přihlašují patent na stáložárná kamna se
                zpomaleným odhoříváním paliva.
1870    Rozšiřuje se moderní parní vytápění, nejprve
                jako vysokotlaké, později jako podtlakové
                a nízkotlaké - vynálezce není znám, přestože
                první patenty na "vylepšení parního vytápění"
                byly prý uděleny už v roce 1791 a 1793 v Anglii.
                Na kontinentě začal parní vytápění jako první
                navrhovat a stavět berlínský stavitel Ludwig
                Catel a o jeho vytápění projevuje zájem básník
                Goethe.
1875    V Americe vznikly první radiátory.

 První regulační ventil sestrojil v roce 1884 pro parní otopná tělesa Němec Kauffer z Mohuče.
 
První teplovodní vytápění vzniklo zřejmě ve Francii.Za vynálezce je označován francouzský
 fyzik Bonnemain. Bylo to již kompletní vytápěcí zařízení včetně otopných těles, expanzní
 nádoby, kotle a rozvodného potrubí.
Šlo o jednotrubkový systém.
 
První nízkotlaké parní vytápění postavil v roce 1878 německý továrník Bechem. Vytápění
 nemělo ještě samostatné kondenzátní potrubí, Bechem ale poprvé použil k regulaci výkonu
 parních otopných těles zákrytu s regulovatelnou cirkulací vzduchu a vytvořil předchůdce
 dnešních konvektorů. Nízkotlaká pára má však prakticky neregulovatelnou teplotu kolem
 105°C a proto se laboruje s tzv."vakuovým" (podtlakovým) parním vytápěním, které již
 regulovat teplotu páry umožňuje.
 První teplovodní soustavy pracují jako gravitační a jsou z fyzikálního principu
 prakticky neregulovatelné. Tomu odpovídá i spotřeba paliva, která mnohdy až třikrát
 převyšuje spotřebu při lokálním vytápění.
 
První skutečnou regulaci výkonu umožňují v první polovině 20. století až
 oběhová čerpadla, protože oběh vody přestává být závislý na její teplotě. Nucený oběh
 teplonosného média ale přináší též problémy s rovnoměrnou distribucí tepla do všech
 bodů soustavy a musí přijít nová éra řešení oboru vytápění s přesnějšími hydraulikou.

 HYDRAULIKA se stává od poloviny 20.století nosným oborem řešení ústředního
 vytápění, které se v době neexistujících regulačních armatur potýká s řadou problémů. 
 Výpočty se provádějí ručně, podle Rietschelových, Gregorových a později podle 
 Laboutkových, Rážových nebo Suchánkových tabulek a problém přebytku diferenčního
 tlaku se řeší zmenšenými průměry potrubí nebo vkládáním vřazených odporů pomocí clon.
 Protože spotřebiče tepla jsou opatřeny pouze obtížně regulovatelnými kohouty, řeší se
 problémy hydraulické stability vertikálního pásma u vícepodlažních budov a také problémy
 rovnoměrnosti dodávky ke všem spotřebičům. K úsporám tepla při ústředním vytápění
 významně přispějí dvě události. Danfoss v roce 1943 přichází s revoluční myšlenkou, spojit
 regulační prvek otopného tělesa s termostatem a v létech 1963-1965 se v Anglii dostává do
 rukou hydrauliků výpočetní technika. Ta umožní nejprve významně zpřesnit hydraulické
 výpočty transcendentním White-Colebrookovým vztahem pro výpočet tlakových ztrát při
 proudění kapalin v potrubí (v posledních vydáních tabulek již obsaženým)  a brzy i výrazně
 zjednodušit výpočet regulačních armatur pomocí průtokového součinitele Cv (později Kv),
 který v roce 1984 zavedl Ráž v tehdejším VVÚ-SZP i pro výpočty radiátorových armatur
 a vyvažovacích armatur na patě stoupacích větví. Tím je distribuce média ve vertikálním i
 v horizontálním pásmu hydraulicky stabilizována a změny gravitačních vztlaků v průběhu
 otopné sezóny již nemohou narušovat distribuci média ke spotřebičům.
 
Hydraulika proto již dokáže dopravit k otopným tělesům oběhové množství média
 v požadované úrovni, ale má přitom velmi vážný problém. Požadované průtoky jsou 
 pro zjednodušení výpočtů určovány jen z předpokládaných teplot přívodní a vratné vody,
 uvažovaných jednotně ve všech bodech soustavy a hydraulika proto není schopna určit
 průtoky média, které jsou v souladu s požadovaným přenosem tepla ke spotřebičům,
 takže nemůže účinnost regulačních procesů garantovat a vývoj proto pokračuje.
 1978  -  Výpočty ochlazení média v otopných soustavách.
 1994  -  Eliminační Termodynamická Metoda a následně Superdim ETM, vyvíjený pro LDM.
 2004  - 
TERMOhydraulika, s vývojem algoritmů pro distribuci a regulaci vlastního TEPLA.
 2007  - 
Superdim ATH (Advanced Thermo Hydraulic) a TERMOhydraulika v projektové praxi.

 

 umožnila řešit a vyvažovat soustavy hydraulicky i termicky !

 Aby se mohla stát efektivním řešením funkce dynamických soustav a úspor tepla pro 21.století, musela projít dlouhým vývojem a náročnými testy. Vznikla
 zdokonalením Eliminační Termodynamické Metody a vyřešením zkoordinované funkce kvalitativní a kvantitativní složky celkové kombinované regulace
 vytápění v závislosti na řídících veličinách. Obsahuje komplexní řešení od určení potřeby tepla pro vytápění a větrání, až po seřízení všech regulačních
 a vyvažovacích prvků, při kterém je zaručena maximální účinnost regulačních procesů ve všech bodech rozvodných sítí, i na prahu každého spotřebiče
 tepla. Termicky vyvážené systémy představují dnes nejvyšší dosažitelnou efektivnost výroby, distribuce a účinně regulované spotřeby tepelné energie.
 184 let po vzniku první dvoutrubkové otopné soustavy v Anglii (1822 - W.Atkinson a T.Tredgold), po  pokusu o řešení vynikajícími německými odborníky
 prof. H.Esdornem a A.Ritterem a po snaze alespoň hydraulicky vyvažovat dynamickou soustavu i s fyzikálně nesprávnými průtoky (R.Petitjean), tak obor
 vytápění získal prostředek k řešení racionální výroby, distribuce i spotřeby tepelné energie s maximalizovanými úsporami tepla regulačními procesy.
Třemi nejdůležitějšími podmínkami pro dosažení tohoto cíle bylo zajištění fyzikálně správných průtoků teplonosné látky, shodné střední
 teploty ve zdroji i ve všech bodech rozvodných sítí a zajištění zkoordinované funkce obou složek kombinované regulace ve vztahu k řídicím veličinám.

 Nový způsob projektování oboru vytápění